co byla doma, měla se na chalupu vdávat; měla dva nápadníky. Ten jeden chodíval ve dne, jak se na pořádného mládence patří, ale ten druhý přicházíval každý den večer; nikdy se dál nezdržel nežli do devíti hodin. Knížku na peníze už jí dal, aby neměla strach, že nemá peníze; chtěl jen pořád vědít, vezme-li si ho. Matce a jí to bylo nápadným. Šla se tedy poradit k sestře, co by měla dělati. Ta jí poradila, aby šla jenom domů, že tam večír přijde. Když domnělý ženich večír zase přišel, tu ta sestra šla a šmihla se mu po levé straně; i ulekla se, neboť byl celý mokrý. I řekla mu: »Proč pak se povalujete venku v té rose a nejdete dřív k nám?« Vymluvil se, že rosa padá, že je celý mokrý. Když však odešel, tu se přece toho lekly, co by to bylo a bály se nějakých kouzel. Ráno se šla dcera do fary pana »faláře zeptat,« co by měla dělat. Když mu to vypravovala na zahradě v chůzi, tu se strh' takový vítr, že nemohli déle v zahradě zůstati. Kněz dal jí radu, by se ženichovi jen hleděla dostati k levé straně 'a podívala se mu dobře do očí. Když večer ženich zase přišel, dala si pozor; na levou stranu se sice nedostala, ale oči ženichovy byly úplně červené. Jak byl ráno den, běžela do fary a vypravovala, co viděla a věděla. Pan farář jí dal svěcenou vodu, aby se s ní pokropila až bude mít přijít, potom »štoulu«, kterou si dala křížem přes prsa a nějakou zasazenou kytku, kterou by dala na okno, na něž přijde ženich klepat. Mezitím se rozneslo po vsi, jak to obyčejně bývá, co a »kerak« že čekají u Hanyšnajdrů hastrmana. Mladá chasa sešla se opodál chaloupky. Když bylo po osmé hodině večer, šej. nápadník pomaloučku k okénku a volal na ni z venku: >Kde si tu kytku utrhla? Proč si ji sem dala?« »Protože sóm ti nevěrná!« »Za tu tvou lásku nevěrnou nebudeš dlouho mezi živými a jinou lásku (milence) nedostaneš. O to nechčasné kapradí, zbavilo mě lásky (holky) věrné,« zpíval si smutně nápadník a šel od okna. »Dyš se vdávat nebudeš, ani mně věrná nezů-staneš, tak se na to podíváš, co se stane,« ještě volal neznámý nápadník. Po těch^ slovech se obrátil a šel k louži, co byla pod »Šindelovým dvorem«. Mladá chasa byla zvědava kam půjde a co se stane. Šla za ním; když už byli blízko, viděli, že blízko vody stojí šest koček, zapražených ve vlačuhách. Jak k nim přišel, sed na vlačuhy, a kočky s ním vjely skokem do prostřed vody. Při tom se strh vítr, že velké stromy zpře-vaJel a zem se na tom místě hluboko probořila, tak že je tam od té doby velký rybník, kterému se říká »Hastrmanova svarba«. Dva chasníci co se na to dívali, zemřeli hned na tom místě leknutím, a ta holka za pár dní bez nemoci skonala právě, když si myla ve škopíčku nohy. Rybník »Hastrmanova svarba« prý nikdy nezamrzne.

Přídolí u Ges. Krumlova.