Původ lidových představ a zkazek o hvězdách.

Účelem tohoto článku jest, podati náčrtek dějin astronomie v Čechách a všímati si při tom, jak středověké učené představy o hvězdách vnikaly mezi lid a šířily se pak v podobách pověr a přežitků lidovou tradicí.

Dvakráte vynikaly Čechy nad ostatními zeměmi pevniny evropské v astronomii, poprvé kolem r. 1400, a podruhé za vlády Rudolfa II. Základním dílem pro dějiny astronomie v Čechách jest spis Stanislava Vydry r. 1778 vydaný. 1) Spis podává životopisy mathematiků a hvězdářů českých, kteří působili na universitě Pražské.

Nejdříve chceme pozorovati hvězdářství v Čechách do r. 1348, do založení university. Vedle pověstí z doby báječné nejstarší záznamy pozorování nápadných úkazů na hvězdnatém nebi čteme u kronikářů. Již Kosmas zmiňuje se o kometě r. 942 a r. 989, o zatmění slunce a měsíce. 2) Jsou to však jen krátké záznamy, k nimž přidává domnělé předpovídání pohrom. Z kronikářů nejpilnějším pozorovatelem hvězdné oblohy byl první pokračovatel Kosmův, kanovník Vyšehradský. Znal souhvězdí, zvěrokruh, (zdánlivou) dráhu sluneční, a některé planety. Rád a obšírně mluví na několika místech o úkazech nebeských. Píš(e již k r. 11283) (9. XII.), »že bylo zatměnímě sice červené; ať řeknu, že někteří viděli částku, která byla zůstala mrskající se sem a tam, až se ztratila. A mnoho hvězd