Vystavěl kamna z kůže berana, na soustru trdlem v stoupě dělaná, u kůžního mistra. Hopsá ald.

Vytesal sobě z došku podušku, měl premovanou senem loktušku, z trní pěkné lůžko. Hopsá atd.

Měl stůl z bramborů, [ze dvou sochorů, stolice, od vrat velkou závoru, z pavučin okýnka. Hopsá atd.

Mlátil v stodole pytlem pachole, nesl do mlejna na kroupy hole, na mouku kameny. Hopsá atd.

Vzal na se šaty, kobylí hnáti, měl plundry dlouhý pod samé hnáty, paty, s ušima čepici. Hopsá atd.

Vařil snídaní, vránu a káni, pozval pacholka s pohůnkem na ni, jedli z prázdné mísy. Hopsá atd.

Měl soudek piva, jak teče z chlíva, a soudek vína, jak mlejn za-lívá, jenž slově jak víte. Hopsá atd.

Zjednal-muziku, varhany z písku, měl vak při dudách místo pytlíku, z koudele housličky. Hopsá atd

Hle, jak jsi hezkej, můj holečku sleskej, vejskej a jenom sobě ne-stejskej, buď vždy dobré mysli. Hopsá atd.

O české staré upřímnosti.

Jest se čemu podiviti, jak se v tom světě děje, není možné vysloviti; ten pláče, ten se směje, ten si stejská, ten si vejská, ten si zpívá, ten si píská, není žádné radosti, je v světě žalosti.

Jak ta falešná zdvořilost z cizích zemí přišla k nám, hned staročeská upřímnost ztratila se, ta jest tam, více se k nám nenavrátí, musíme na sebe bráti přespolní obyčeje, sám se tomu čert směje.

Za starých let jsou Cechové tak upřímní bývali, švarní, udatní rekové, ten obyčej mívali, co si slovem potvrdili, náležitě hned splnili, hanba byla selhati a slibu nekonati.

Nyní všechno jinače jest, nová móda nastala v malé vážnosti česká čest, stará móda přestala, jak malé tak velké děti o té módě chtí věděli, všecko na modu činí, pěkně mluví, zle činí.

O kdyby vzhůru povstali, naši milí předkové, té módě se podívali přeupřímní Čechové, řekli by, že česká země má v sobě vše cizí plémě: Cechové zahynuli, do moře uplynuli.

Nyní pachole maličké, maje mléko na bradě, přemýšleje o tom vždycky, dělá to jako krade, jak by se mohl oženiti a svůj stav brzo změniti, by nezmeškal, se bojí, nemyslí, jak obstojí.

Špatnou panenkou pohrdá, sobě rovnou chce míti, za vdovami hlavou drdá a nebude hned mdlíti, s ňákou holkou se očepí, jsouce oba láskou slepí: mnoho se jich nachází, jenž manželský stav kazí.

Prvé kdo se chtěl ženiti, byl mládenec dospělý, musel třiceti let míti a v hlavě rozum celý ; panna dvaceti čtyř let, to jest ten byl dospělý věk.