S tím písničku zavírám, moji jmilí Čechové; všechněm vám ji odevzdávám, buďte první rekové, čiňte jako oni činili, upřímní věrní vždy byli, dojdete též té chvály, a potom věčné slávy.

1. Měla jsem muže, smrt mi ho vzala, kdo mi pomůže, bych se vdala. 2. Neb sem s ním měla radosti více, než kdo jí šišky a kosmatice.

3. Měl spanilou tvář a krásnou barvu, co maškarádskou slepenou larvu.

4. Kde jsou tvé oči pod bílým čelem, jimiž jsi mžikal co roční . . .

5. Kde jsou tvé krásné červené líce, mnohem krásnější, než ňáké plíce.

6. Tobě tvé pysky i zuby bílý, koukaly z tlamy, jak z kobyly. 7. í ty, nosejčku, dost mi tě líto, neb's nebyl menší, než kopyto. 8. Aniž dýchání tvé nepominu, z tebe šla pára jako z komínu. 9. Tobě visely vlasy přes líce, jako dvě kopy knotů na svíce. 10. Kam se poděla tvá černá bradka, jenž jest co kolo u kolovrátka. 11. Když jsi se někdy rozveselíval, jako z trychtýře do sebe líval. 12. Já někdy truneček pro sebe vzala, že jsem svět ani lidi neznala. 13. Ale již musím studnici hlušit, zuby jako pes na slunci sušit. 14. Ach můj holečku dost mi tě líto, neb's byl obratný jako jelito. 15. Byls hoden chvály, kterou jsi míval, když vždycky mrkev, řetkev a škvarky jídal. 16. Skoda postavy tvé převeliký, v níž samé nohy jsou co špalíky. 17. Ach kýž jsi jenom dílej živ zůstal, byl bys mne mlátil, až bys byl ustal. 19. Což budu dělat, já smutná žena, muže mi vzala smrt zlořečená. 19. Ach, můj holečku, nad tebou pláči, jako krkavec nad mrchou kvačí. 20. Tak kvákat budu, až život skonám, tak mou písničku s pláčem dokonám.

Ach já muž smutný, ztratil jsem ženu, smutně vzdychám, když na ni vzpomenu. Neb byla radost mého života, škoda, že v zemi ta ženská psota. (Další vytrženo).

Zvykej hned doma sedat, vyjdeš-li, dá tě hledat, neb jde za tebou sama, vede si domů pána, musíš ji nepřesedat. — Tvý první kamarádi jsou jí milí jak hadi, očima na tě mrká, abys je vyhnal, strká, potom se s tebou vadí. — Doma jí dříví sekej, chceš-li mít oběd mekej, po poledni der peří, abys dostal večeři, začátku se nelekej. — Karty jsou jí sůl v oči, na kuželky vždy sočí, o kostkách nečiň zmínku, chápá se hned k polínku, neb ti v vrch hlavy skočí. — Jestli promluvíš s jinou, hned jí zapácháš psinou, již na tě hned nehledí, buble jak tři medvědi, jak kanec pění slinou. — Jestli jsi usmolený, blejskáš břichem, koleny, klukem hned nazývá, hanebný žaltář zpívá, to zlostné pokolení. — Přijdi jen