může. Tu jí přinese hastrman vlastní její dítě nazpět, ale rovněž tak zlapané jako hastrmanovo. Je to prý bezpečný a osvědčený prostředek.

42. Podobného cos by se bylo přihodilo také jedné selce, která v šestinedělí šla přivazovat dobytek. Kdyby se nebyla v nejvyaší čas uchopila ochranného prostředku, byl by jí hastrman »muskej« buď dítě proměnil, buď ukradl: Jedna selka, šestinedělka, šla přivazovat dobytek ; za chvíli přiběhlo za ní malé děvčátko : »Mámo, pojte honem, de k nám nákej muskej.« Selka dostala strach, běžela honem do sednice, popadla muskej klobouk na hlavu a kropila svěcenou vodou. Hastrman neměl už na dítě moc. Výheň u Velešína.

43. »Mýho může matka,« vypravuje A. Pilátová, »byla z Keblan. (u Kaplice). Tam jedenkráte místo aby šla na »velkou« (mši sv.), pásla jedna holka dobytek zrovna u potoka. Náhle se u ní vzal malý chlapec, vodník (hastrman) a »zapášel« (zápasil) s ní, aby ji dostal do vody. Země byla od toho zapasení celá udupaná. V nouzi však volala k Andělu Strážci n Panně Marii o pomoc. Když se mu tímto způsobem nedostala do moci, dal jí aspoň takovou facku, že asi deset let měla jednu tvář červenou.« Teprve jednou poulí, kterou daleko konala, vyprosila si, že jí i tato nepříjemná a vodníkem způsobená červeň jedné tváře zašla. Borovany.

44. Dyž som byla malá, hnal pastejř krávy okolo rybníka, kde seděl na šibenici zelenej chlapec, kerej měl v ruce korále a dycky je přendaval z jedné strany na druhou. Při tom říkal: »Sou zralí, nejsou zralí.« Pastejř řek': »Já ti dám kluku, sou zráli, nejsou zralí!« Vzal mlovjínu (tyč) z plotu a chtěl ho hodit. Ale kluk skočil do vody a řek: »Počkej, já se ti pomstím!« Druhej den nato hnal zas ten pastejř krávy. Bylo náramně horko. Krávy se rozběhly šecky do rybníka. Šecky vyšly jen jedna tam zůstala a tu nemohli 'nikterak doslat ven, ale do vody se báli jit. Tak tam hodili »lýčovej« provaz a svěcenou vodu. Potom kráva teprv vyšla ven, ale měla cecek ukousnutej od toho hastrmana. Tak se pomstil tomu pastejři.

Velešín.

45. K osvědčeným prostředkům proti vodníkovi patří vrba, tulita a toten, jak z vodníkova smutného popěvku, jméno vodníkovo prozrazujícího, jest patrno: »Dokud má milá nepoznala vrbišku, tulitu, toten, 'dycky mi říkávala, můj Vavřínku, pocem.« Rájov u Čes. Krumlova.

46. Hasfrmane, tatrmane polez z vody ven! Šecky hadi, šecky žáby z vody ven! A vy milé děti, hup! do vody jen! Sedlec u Tábora.

47. Kus zbožnosti a odevzdanosti do vůle Boží a hlavně Panny Marie proti vodníkovi ukazuje následující: V Podeřišti u Netolic rozhrnovaly děti před koupáním vodu dlaní v levo a v právo, dokud nevyříkaly následující ochrany proti hastrmanovi, aby jich neutopil: »Hastrman z vody, Panna Maria do vody!« Nakří — Netolice.

48. Dětský popěvek, jejž na konci připojujeme: »Hastrmane, tatrmane, dej si kůži na buben; budeme ti bubnovati, až polezeš z vody ven!« jest znám jistě v celých Cechách, jako jest znám na Moravě a ve Slezsku.

Velešín, Sedlec.