Č. 3. Okrasa malované sklenice. Kreslil v museu Lomnickém J. Petrák.

Č. 4. Milenci na sklenici. Kreslil v museu Lomnickém J. Petrák.

a žezlem, nesoucí na prsním štítě iniciálky F: I: Po stranách koruny jsou latinkou psané písmeny N. Z. (Sklenice pochodí z rodiny Záveskych.) Zbývající plocha stěn posázena jest bílými kvítečky. Blíže dna vine se čára zoubečková, pod hořením okrajem dvojitě zoubečková. Malba provedena barvou bílou, žlutou, nahnědle červenou a tmavošedou.

Voják, který toho roku z vojny propuštěn byl, pocházel z krajiny daleké, a proto mu přišlo jíti velikým lesem. V tom lese ztratila se mu cesta, musil v něm přenocovat. Druhého dne se ohlížel na vše strany, kde by jakého člověka spatřil, kterýž by ho vyvedl z toho tmavého a bludného lesa, ale žádného tam neviděl. Počal sobě hlasitě naříkati: >Co počnu, hlad a žízeň mne trápí, snad i dravá zvěř mne zde zahubí!« V tom pak za sebou uslyšel hlas: »Vojáku, neběduj; chceš-li, můžeš u mne sloužit.« Voják hned přislíbil starcovi, že rád u něho službu přijme Stařec vedl jej ku skále, udeřil na skálu holí, a skála se mu otevřela. Vešli do pokoje jednoho, druhého a třetího, a tam pravil stařec čarodějník k vojákovi: »Zde nebudeš žádnou jinou službu konati, jenom každého dne ty pokoje čistě vymeteš. Jídlo budeš míti vždy na tomto stole přichystané. Ale přísně přikazuji tobě: všecky knihy, co jich zde vidíš, můžeš sobě přečísti, jenom tuto starou knihu necti na pokoji.« Vysloužilec přijal