remná bude i cesta má.« Syn to slyšel a pravil: »Matko, spěšně se oblecte, a tyto tři krabičky vezměte s sebou.«

Matka se brzy vypravila a pospíchala do hradu královského. Když tam přišla, sloužící ptali se jí, co žádá. Ona odpověděla: »Posílá mě sem můj syn s pozdravením k princezkám.« Hned ji ohlásili u krále, že nese pozdravení od syna princezkám. Král ji dal do paláce před princezky přivésti. Když před ně přišla, promluvila k nim: »Můj syn vám všem posílá pěkné pozdravení, smí-li se opovážit o některou z vás žádat? A k tomu konci vám posílá darem tyto tři krabičky!« Princezky ten dar přijaly a smály se tomu. Když ale krabičky otevřely, viděly, že tam je da-mašek, a hned počaly ho měřit, a naměřila každá sto loktů. Potom pravil král: »Když máte tak schopného syna, řekněte mu, aby ke mně ve dvanáctou hodinu třetího dne přišel.«

Matka pospíchala domů a vyřídila svému synu, že má ve dvanáctou hodinu třetího dne ke králi do hradu přijít; ale on pravil: »Já nepůjdu nikam; zdáloť se mi této noci, že jest mé myšlení marné. Ale jděte tam ještě jednou a řekněte mu, že s toho sešlo, já že ke králi jíti nemohu, líbo-li králi, ať přijde ke mně.« Matka šla a vyřídila tuto vzkázku. Král se velice rozhněval na taková slova, a pravil jí: »Běžte domů a řekněte synovi: chce-li, abych já k němu přišel, že musí byt silnice mramorová od mého hradu až k jeho chatrči; podle silnice pěkné stromky s ovocem na každém stromku jiným, a na každém stromě pták v kleci, a každý musí jinač zpívat. Zítra v jedenáctou hodinu musí to být všecko hotovo; a nebude-li, váš syn bude o hlavu kratší.«

Matka zarmoucená plačky vypravovala synovi, co mu král vzkázal: on ale matce pravil: »Neplačte, matko, já se nic nebojím!« Druhého dne matka vstala a ve světnici všecko čistila; ale syn na posteli pokojně ležel a neměl se k ničemu. Matka ho budila a napomínala: »Už je deset hodin, a ty nic nedbáš: v jedenáctou přijede král!« K malcinu slovu syn vstal, oblékl si modré vojenské spodky, kabát bez knoflíků, čepici bez střechy, postavil se před zrcadlo a pravil: »Kdyby takhle král i princezky s sebou vzal, na mou kuši, to bych se jim líbil!« Potom popadl svou knihu a začal v ní čísti. Hned se mu ukázalo těch šest duchů: »Co pán poroučí?« — »Ať jest od králova hradu až do mého paláce rovná silnice celá mramorová, podle ní stromy, každý s jiným ovocem, na každém stromě pták, a každý ať zpívá jinou písničku.« Hned se všecko vykonalo

Král hleděl z okna a viděl, že všecko je připraveno, jak sobě byl žádal. Vsedl si do kočáru a jel do jeho skvostného paláce. Líbilo se mu všecko a divil se tomu, jak to možno za tak krátký čas uspořádat? Vstoupiv do skvostné chatky pravil král: »Jsem přinucen tebe navštívit; je-li ti libo, můžeš se mnou do mého hradu se podívat.« Byl hned na hotově, vsedli si do kočáru královského a jeli na hrad, kde ho princezky už radostně očekávaly. Když spatřily vojáka v oděvu tak chatrném, nechtěl se jim nikterak líbiti Učinil poklonu, tázal se první, druhé i třetí, která by si ho za manžela vyvolila? Žádná z nich svolit nechtěla; jen ta nejmladší pohnula ramenama. Voják se rozmrzel a vyžádal sobě na králi na