hodinu pokojíček Král mu přivolil, jak žádal. Voják shodil se sebe vousy, dal si od těch šesti duchů donést skvostné šaty, jaké na prince patří, umyl a oblékl se, a tak vkročil do pokoje, kde princezky zůstávaly. Princezky hned ho všecky tři rády míti chtěly za manžela, ale on vyžádal sobě tu nejmladší z nich.

Brzo byla svadba, a po svadbě vyžádal sobě princ na králi, aby mu vykázal místo před královským hradem, že by rád pro sebe a pro svou manželku princeznu vystavěl zámek. Král mu dovolil zámek sobě vystavěti. Jedné noci vstal královic Jakob, vzal svou knihu, vyšel před hrad na vykázané místo, začal čísti v knize, a hned ukázalo se mu těch šest duchů: »Co pán poroučí?« »Vystavíte mi na tomto místě zámek, podobný tomu, který zde před vámi slojí, a z něho most do zámku královského.« Stalo se, a mladí manželé odstěhovali se do nového zámku svého.

Toho času přišel čarodějník domů, prohlížel svoje pokoje a hledal svého služebníka. Když ho nikde nenašel, prohlížel své knihy, a hle, kniha nejhlavnější scházela. Sebral všecky ostatní své knihy, šel s nimi do světa a všady volal: »Kdo má staré knihy za nové?« Pomyslil si: »Já ji přece někde najdu!« Konečně přišel také do nového zámku, kde královic Jakob přebýval. Tam se ptal manželky princezny, nemá-li nějaké staré knihy za nové? Manželka mu hned staré knihy snášela, a mezi nimi také tu knihu, kterouž hledal. Čarodějník hned ji vzal do ruky a začal v ní číst. Přišlo k němu těch šest duchů: »Co pán poroučí?« Čarodějník rozkázal jim: »Tento zámek zanesete mi na Vřelé moře, a sice tak vysoko na skálu, co by jej sotva malý ptáček vidět mohl.«

Královic přišel domů, neviděl svého zámku a šel ku svému tchánu králi. Král se rozhněval a pravil: »Nepřivedeš-li mi dceru mou do tří dnů, budeš o hlavu kratší.« Královic zeť vydal se celý strápený na cestu, aby hledal své manželky. Přišel na silnici, přes kterou množství mravenců lezlo. Pozastavil se, aby na některého nešlápnul. Kdyžpak konečně všickni odlezli, lezl ještě jeden mravenec tuze veliký a pravil mu: »Ze jsi mé spolubratry přes tuto silnicí přelézt nechal, utrhni si ze mne nožku; a kdekoli nebudeš moct vylézt, dej si tu nožku pod jazyk a hned se uděláš mravencem, a vylezež, kde budeš chtět.«

Šel dále a přišel k mostu, kde saň rvala se s orlem. On tasil meč a saň usmrtil Orel pravil: »Že jsi mě od smrti vysvobodil, vytrhni sobě z mého křídla jedno péro, a kdekoli budeš chtět vyletět, dej si to péro pod jazyk, staneš se orlem a vyletíš, kam budeš chtět.«

Šel zas dále a přišel k tomu Vřelému moři, nad kterým byl jeho zámek. Nevěděl, co činit, bylť tuze vysoko. I vzpomenul si, že se může stát orlem a tam vyletět. Hned sobě dal orličí péro pod jazyk, stal se orlem, a brzy tam byl. Sedl si na komín, udělal se mravencem, slezl komínem dolů a dostal se až do světnice, kde jeho manželka na posteli seděla a hořce plakala. Mravenec vylezl jí na ruku a uštípnul ji. Ona ho pleskla, a v tu chvíli z mravence stal se královic, její manžel. Manželka ho hned poznala, a vykládala mu, co se s ní stalo. Konečně vyzradila