mu, že čarodějník tu knihu nosí na prsou vždy uvázanou a že k ní každého dne přichází a ji nutí, aby byla jeho manželkou.

Její manžel královic jí dal radu: »Až zas přijde, řekni mu, že k tomu spíš nesvolíš, až jej umyješ. A když jej umývati počneš, řekni mu : Což pak já i tn tvou starou knihu budu umývati? Vem mu ji s krku a hoď ji pod postel, kde* já budu uschován.«

Slalo se tak ; princezka mu knihu vzala a pod postel ji hodila. Její manžel královic ji vzal a začal v ní číst. Těch šest duchů se mu zjevilo: »Co pán poroučí?« Královic kázal: »Vemte toho čarodějníka a zaneste ho do nejvzdálenějších končin světa, kam žádný člověk přijíti nemůže. A tento zámek i se mnou a s manželkou mou ať do rána stojí na tom samém místě, s kterého on jej sem přenésti dal.«

Stalo se tak, jak rozkázal; ale manželce své přísně naporučil, aby ničeho nevyjevila, co se bylo stalo. Potom byli spolu velmi spokojeně živi, až je Bůh s tohoto světa povolal. (Pohl, učitel Němčický.)

Vč. 8. Č. Lidu čtu, že »hrad Li bosín záhy zanikl a jen trojnásobné náspy na ostrohu, na němž hrad Libušin stával, až do naší doby částečně jsou zachovány.« Před 20 lety jsme šli s přítelem Mölzrem (nyní v Příbrami) hledat památné hradiště libnšínské. Blíže kostelíka sv.- Jirského na stráni viděli jsme starce, an vysazuje stromky. Jdeme k němu a ptáme se, kde jest ten památný hrad Libuše? Zda-li zde u toho kostelíčka? Odvětil: »Toto, to musíte, milí hoši, zde přes tu rokel a až za tím /vrchem, tam to je. Zde u sv. Jiří býval od jakživa kostel, dřív pohanský a nyní náš.« Stařec ten byl rodem z Libušina a stár 82 roky. Totéž nám vyprávěl stařičký Homolka, hraběcí hajný, když nás tenkráte sebral (ale zase pustil), neb jest ten les zakázaný

Na zámkách. Proti hradišti u sv. Jiří v stranu jihozápadní za roklí »mezi vrchy« a vrchem »Pašovy drahá«, vybíhá z náhorní roviny smečensko-kladenské ostroh porostlý lipami, podobný sv.-Jirskému u Libušina. Říká se tu »na zámkách« a tu prý stával ten lovecký hrádek kněžny Libuše a byl koženým mostem s Hradištěm, kde byl chrám, spojen. Před 40 lety tu bylo ještě viděti zbytky zdí základních a díry do sklepení. Náhradí před tvrzí bylo 80—100 metrů dlouhé, úplně hladké, tak jako by dlážděné a jen travou porostlé (to jsem sám viděl ještě před 20 lety) a nikdy prý neosázené. Teprve před 15—16 lety dala lesní správa smečenská místo to zalesniti.