žíti. Budu sloužit pánovi, budu střežit jeho jmění; za to mne budou nenávidět, bít, kopat, hnát z místa na místo, a pak sám pán, až sestárnu, mne vyžene, abych někde v jámě zdechnul. Prosím Tě, Bože, vezmi léta zpět, ať jsem živ, jak dlouho vydržím.< Také tato prosba byla vyslyšena. Zvěděv o tom člověk, přišel k Tvůrci opět a prosil, by mu Bůh daroval psí léta; i podivil se Bůh lakotě člověka a dal mu, co chtěl.

Potom stvořil Bůh opici a chtěl jí vyměřit třicet let. Opice však postřehnuvši Tvůrcův úmysl, křičela a tvářila se tak pitvorně, že se Bůh bezděky zeptal po příčině. Opice Ho prosila, aby si vzal určitá léta věku zpět. Slitoval se Bůh, vzal její léta zpět. A zase přišel člověk a prosil o léta opice. Bůh se usmál a přece mu učinil po vůli.

A. co z toho potom je? Člověk do třiceti let žije nemysle na nic důkladně, co vše činí, daří se mu, o nic se nestará, žije lehkomyslně, bezstarostný je jeho život, hledí na vše vesele a zlehka.

Pak nadejdou léta oslí. Člověk je starší a dře jako osel, aby se zabezpečil pro stáří, aby nezůstal bez kusá chleba; a v té práci prožije celých dvacet let oslu odebraných.

Pak přijdou léta psí. Vše, co dlouhou prací nashromáždil, úmornou pílí hlídá, v noci nespí, boje se, že ho okradou a že neužije svého majetku.

Potom ale přijdou léta opice. Člověk je nemotorný, třese se stářím a začíná prosit Boha, aby mu poslal smrt dříve; je sám nerad, že tak dlouho žije. Napsal Vincenc Dezort.

V knížečce vynecháno několik prázdných listů a zapsáno tužkou druhé skládání:

Jak svaté písmo nám píše, stvořil Bůh po muži jemu pomocnici, totiž že by jemu štěstí se dovršilo, by se spolu těšili a za štěstí, které jim všemohoucí Bůh dal, jemu děkovali. Chci vám dále podotknouti, jak a k čemu můžeme porovnati dívku mladou, pak starší a pak babičku již věkem sešlou.

Dívka mladá je, jak se samo sebou rozumí, zamilovaná, fintivá, všehoehtivá, pyšná a marnivá Jakmile spatří hezkého člověka po boku jiné krásky kráčeti, tu ihned je nepřízní naplněna. Jak krásná loď na širém moři když přijížděti vidí proti sobě loď ještě krásnější, již již myslí, že ji předčí krásou a pýchou a mstou proti ní, tak jsou nynější děvčata v celém dílu světa. Jakmile však sestárne, již je veta po vší marnivosti a přítulná je k hospodářství, hledí pouze, by vše vedla ke své snaze, dítky svoje vychovává a o ně jen pečuje a tak sobě život ukracuje; a když přijdou léta stáří, tu jen bručí, jak ta stará basa, v koutě neb svatý růženeček pořád žmolí, neb v kostele stále se jen modlí a tak zapomíná na své mládí a připravuje se na cestu věčnosti. Tak, mladé paní, příklad si vezměte, toho prvního hocha ze srdce nevypuzujte; věrni si buďte a spolu na věčnost se odeberte. Konec. Sepsal Vine. Dezort.