Na schodě.

Všeci šli do kostela.

Ja, utři s toho štola, utři, opakovaia po obědě matka Hanču, budu ťa dlúho namlúvat

Hanča zas do ptača.

Enom sa ceb, budeš sa cébiť ceíý rok, dometala jí matka, buďaci už mrzutá.

Ja, veť to je už odpoledňa, chaňkál431) latik.

A pořád' Hanča byla taká. Ze sfačeho si tak bneď vzala lítost', kolikráť to nestálo ani za řeč. Dyž přišla >třúkrálka<,432) lély z Marušú olovo. Maruši sa uléía kolébka a Hanča měla öunek. Zas'ju slze oblély.

Ja neplač, dyť si Trčálka nemusíš vzíť, smíía sa jí Maruša. Chcež-i, já ti dám tú kolébku za čunek. — A začervenala sa taják holandské433) sukno.

Ale Hanča né sa ztišit Maruša ju zas obtěžovala, bylo jí to líto, tož plakaly obě, až jím tatíček vyhřešil, že věříja takým zábobonkom.434)

O Hromícách Křúpalů zas přibyto. Maruša měla cérku. A zas, taják při prvním malém, hned' na druhý deň stanula a chodiía.

Ale horší z Hanču. Začala žuťať taják hruška. Nelúbila sa starém, ale nechfél nie pravit'.

Přišla k ním dysi Kača Pačesná, žebrácká, tož pravila, lešti ona Hanča ale něčeho z chuti nepojedla. Veť to má zlátenku. To dyž něčeho z chuti pojí —¦ nájvěc prosnéj kaše — tož potem o pů noci přídě Zlá-terika g oknu a ptá sa : Jíš ráda prosnú kasu ? — A dyž řekne, že ráda — třeba sa to enom zdá — tož dostane zlátenku.435)

A my sme měli toťkaj prosnú kasu, zpoměla si Křúpalka, vidiš, cérko, a ty ju tak ráda, nepojedla-jis ty jí z chuti?

Já nevím . . . pravila Hanča a dala sa plakat

Alebo do zrcadla lešti sa moc nedivé, pravila Kaěa.

Och, to ona né, istila Křúpalka.

Och ! divila sa stařenka Hořélkova. A tož pravíja, dyž oči bolíja, že je dobře dívať sa do zrcadla, že okřejú. No, neplač, Haničko, těšila, dyť tak zachořená nejsi. Od zlátenky už si lidé pomohli.

Ten Zádverský panáček pomáhá od zlátenky, radila Kača Pačesná. Já bych jí tam došla.

Poslali Kaču k panáčkovi. Panáček sa vyptal na všecko, pokýval hlavu a pravil: Toť ty zeliny nech jí vaříja. To néni nemoc ani zdraví.

Tož co pravil? ptala sa Křúpalka Kače, dyž sa vrátila.

Tanu, dár ně jakési zeliny, préj, to néni tak ani tak.