Až sa Antoš pobírat dom, praví starý Křupala: A tož jak, Antošů, jak zmíráš446) s tů našú Hanču, či co ...

Tanu, vzal bych si ju. Naši ně bráníjá ... ale což nabráníja. Tož nevím, co mám dělať.

Křupala rozdrapíí m) oči : Tak — tož si ju chceš vzíť a nevíš, co máš dělat To je řeč, jako s kozu očenáď. A což ti majú brániť? Sme jím sprostí, či co? Z naší rodiny ešče nido nezbírál po mrtvých peníze,, ešče žádnom sa nestalo, aby nemoh umřít pro oigánstvo . . ,448)

Ale, tatíčku, pro Boha vás prosím! — — dala sa Hanča do nářeku.

Nezačínajte s takovú, strýčku. Já sem k vám přišel z dobru . . .

Notož, co pravíš, že ti bráníjá. Naša Hanča sa neuléhía pod jalovcem a je děvčica vdajná. Napřeďs ju zbaláchál449) a včil sa vymlúváš, že ti nedajú. Prvej's to nevěděl?

Dyť gvůlivá tom sem k vám přišel. Snáď neidu na škláby,450) lebo. néjsu malý chlapec. Já sem prvéj také věďéí, že sa tom budu doma zpříkať.451) Ale měli sme sa rádi a — no — jak vám pravím — dnes sem sa z našima nadobře pohněval. Tož cheete-ji ně Hanču dať . . .

No, ja, tož to je také divné. U vás to nechcú, ty si ja vezneš. a tata ti řekne : já ti nic nedám, živač sa, jak chceš.

Také sa uživíme. Už sa vzali lidé bez peněz a sú živi.

Křupala pohled na Antoša. Takto zdá sa byť šikovný. Praví mu : Tanu sú, sú. No, vidiš, synku, zdá sa ně, že ty sa's přeca na toho tvého dědáka452) nevrh, jak tata. Ten — no, je to tvůj tatíček — ale jak je pravda tak — rád ho nemám. Ten by hnal veš za škeják453) do Holo-múca, po strniskoch, bosky. Ale tak to néni nic naplat. Bez rol sa ne^ uživíte tým řemesélkem. Veť to včil už zahýňá všecko. Ale snáď by si ten tvůj tata přeca dát řécť. Nějaký kúsek póla aby vám dál, abyste si aspoň zemnáků měli de nasadiť a to kravča nějaké abyste si uchovali. Ale to je tvrdá nátura Trčálkovská. S tým je zatěžko v raj véíť. Od tebe on si řécť nedá. Ale já sa naň vypravím sám.

A obleča sa šél z Antošem. Vyjďaci před okna, teprú si začal roz-važovať: Tož toto sú ně pěkné námluvy — nevěstin tatik ide g ženi-chovém. A už šél, jak by ho za vlasy tah. Lidé na ně hečali,454) tož praví Antošovi: Ja, běž raci napřeď, běž, dyť je ně, jak by ňa šandáři vedli.

Ale Antoš pravil, Ze ostane raci pozady. Nechťél byť při tom, co si budu slaří praviť. — —

No, jakz's pochodil? ptala sa Křúpalka taťka, dyž sa vrátil od Trčáíků rozkaňúřený.455)

Prosim ťa, ani sa ňa neptaj raci! škřékl na ňu. To sem přeca jak živo nedošéi, takového člověka, či co za podvržéňa.456) Pane Bože, šak su člověk hříšný, ale moh's tú dušu raci do měcha pichnúť. — A Křapala švihýcl klobúkem o zem.