Á tož co ti přeca pravil? vykúšala KřúpaJka zdvihajaci kiobúk.

Ja, co pravil. Hned dyž sem tam přišel, neřek ani čerte, ani ďáble, ani vitaj, ani nic — enom zahledal z popod obočí: Ó, toto je Jana Trčálkového syn ! A nájposledy sa na mňa obék,457) že Antošovi nic nedá, dyž si veme luteránku Nic že nic, ani do oka padání.458) A tož, jářku, dyť tvoja mama byía také luteránka. A préj šak nech si ju vezme, a živte si jich. Grejcar maié peníze, nic mu nedám. A tak tú řeč enom přes zuby cedil. Že bysme sa rádi vedřeli do jejich rodiny. No, do mňa jak by nožem žgárnúi.459) Jářku, Jozefe, to je také veliké slovo. Jářku, dyť my ešče snáď nejsme tak za nic, aby nám teho byío třeba. Antoš sa aj bez tebe uživí. A dyž sa neuživí, my ho uživíme. Pro to ešče starý Křupala ani míady nepůjde po ptáňú. Jářku, neeh si ty peníze po staříkovi, šak ty beztoho nebudu požehnané do štvrtého kolena. A kup si za ně svíčku, až nebudeš moct umřít, jak ten tvůj stařík, dyž křičál na smrtelnéj posteli461) tři dni: čerti ňa beru! Jářku — a ty si také lakový! A ten škřk po mně. Cbach ! jářku, pamatuj sa Jozefe ! — Křupala zaťáí pěstě a přihnul biavu, taják by mluvil ešče s Trčálkem — nido ně nedáí pohlavka, jak můj tata, a také Pámbu chraň každého ! Ale Trčálčena ho chytla, préj, co budeš vyváďať za hlupiny. Jářku, šak nech ťa Pámbu požehná, dy budeš nájvěc třebný. Tož tak sme sa rozešli, Och, dobře má Švirák, že ti s těma čapatýma461) nosama, to že sú nedobří lidé.

Tož přišéí svůj na svého! pravila Křúpalka, buďaci ráda, že tatik sa nedál. Ale tož co včil? rozmýšlala potom. Oeh, věřte, mně sa to už nic nechce lúbiť, dyž to má byť takové.

Ja, snaď sa to nějak usmýče, praví Křupala po chvíli Enom že ten Trčálek to je tvrdá nátura ; s tým je, jak ze žebřem do hor.462)

Jižně od Bystřice (na dr. F. J.) mezi tímto městečkem a Ouběnieemi nalézá se vyvýšenina, kde říká se »Na Chrámech«.

Kdysi stavěli prý pobožní lidé kostelík »Na Chrámech«, ale ku podivu, do rána zmizelo vždy všecko, co bylo vystavěno. Panna Maria přenesla prý to do Ouběnic. Vystavěli tedy kostel v Ouběnicích.

Podobná pověst koluje o vrchu »Hradišti«, na kterém se kostel nalézá. (Vrch ten leží nedaleko Čerčan.) U úpatí vrchu stojí starý kříž, naproti vesnici Čtyrkolům Tam na tom místě, kde kříž stojí, stavěli prý lidé kostel, ale stavba octla se prý do rána na »Hradišti«. Třikráte stavěli znovu, ale třikráte octla se stavba na vrchu. Přestali prý tudíž dole stavětí a vystavěli kostel na vrchu.