1. Švec pomine i kopyto jeho, nebude dělat řemesla svého, sídlo zlámal, dratví nemá, tak bude jeho práce darebná. — 2. Knejpy jsou též všechny vylámaný a kopyta veskrz rozštípány; těžce se bude živiti a dětem svým chleba dobývati. — 3. Černidlo pak jsou svině rozlily a len hrnek na kuse rozbily, čím pak bude co černiti, skrz krb musí kůže pro-vláčeti. — 4. Přeškodať je věru toho střepu, pospěš, synku, a přines kus lepu, seber kde který kousíček, miloval ho nebožtík tatíček. — 5 Namaž dobře v předu, též i v zadku, ať máme ještě otce památku, obtáhni z juchty obrouček, ráno před ním sundávej klobouček. — 6. Měj ho, pravímť, vždycky v počestnosti; kdyby pak přišli nějaké hosti, místo cínového džbánku nech ho u sebe stát na verpánku. — 7. Ať erb rodu našeho nezhyne a památka předkův nepomine, slavnýť jest náš otec býval, v týhodni za kresli piva píval. — 8. Když pak počal někdy vesel býti, nemohly mu dvě kresle stačiti, ale nechme ty rozprávky, odbyďme dnes některé oprávky. — 9. Smůly se nám, tuším, nedostává, co pak to již, nastojte, nastává, všudy bída v každém kroku nastala jest ševcům toho roku. — 10. Dobře je tak na tebe, můj ševče, proč chceš býti na světě živ lehce, chudého člověka táhneš, když za pár střevíc dva zlatý bereš. — 11. Kdyby za to obuv ještě stála, byla by jistě to tvá pochvala, ale pohleď na podešvy, jakýs dělal, ševče lehkomyslný. — 12. Aniž nemáš dobrého svědomí, protože jsi tak, ševče, lakomý, lecjakous kůru volšovou dáváš do kramfleků i smrkovou. — 13. Dříve nežli podešvi přibiješ, tehdy kůži zuby přitahuješ, že je silná dosti, pravíš, a tudy si všecky lidi zradíš. — 14. Za to dobré jméno nezasloužíš, protože tak chudý lidi! šidíš, pročež na se pozor dávej, abys nebyl nikdy chleba žádnej. — 15. Tovaryše často napomínej, by se falše varoval, vždy kárej, a tak budeš chválu míti a s námi se vždy dobře míti. — 16. Měj se dobře, ševče rozšklubaný, s tvým nádobím a s tvou milou paní. již od tebe odcházím pryč, neuhlídáš mne, co živ budeš, víc.

1. Znám sedláka hospodáře, jenž jest dosti pěkné tváře, obyčej jeho povahy nesměsknají se na váhy. — 2 Rád často v hospodě bývá, někdy sobě i z not spívá, miluje velmi muziku, tlustý je co vepř v krmníku. — 3. Onehda byl podroušelý, jak se korbelem skoušeli. přišel domů s velkým zdorem a hned se popral s kantorem. — 4. Bylo velké naříkání, hekání a odplívání a všecken se hněvy třese, jak bouřlivý medvěd v lese. — 5. Vyvalil oči, tvář zbledla, všechna se mu barva snědla,| pysky jsou jak fiala, že huba mnoho přijala. — 6. Chytej se, Káčo, roboty, zpívej roztroušené noty, černé, bílé i quadráty, hodí se mezi klofáty. — 7. Pane kantor, kolik těch not vejde do taktu na poskok? Čtyři dvacet a půl třetí, když se smíchají do smetí. — 8. Nemůže táhnout vejš hlasu, snáze by potrhal basu, neb již všecky deštky třeští.