Předchozí 0021 Následující
str. 14

Píseň o nenasytném žroutu. (Zpívá se jako: Po onedejší regraoi.)

1. Včera se mi poštěstilo, najedl jsem se až milo, v Nepomuce blízko Kukly, div mi kalhoty nepukly. — 2. Potkal jsem dva známý strejce v Kasovieích na jarmárce, ti mě s sebou domů vzali. — 3. Jak živ jsem tolik polívky nevlil do mé bříšné cíchy, tou jsem jen haltýř napustil, abych, co tam vejde, zkusil. — 4. Přinesli mi buchet necky, já je spo-kutoval všecky, však to jen v břiše plavalo, neb bylo násady málo. —¦ 5. Pak mi vokřín šišek dali, sejrem vrstvy posypali, tu mi drobet zhustlo břicho, ač ještě nebylo ticho. — 6. Zas mi dvě kopy dolečků rovných plužnýmu kolečku přinesli, já je vodpravil, drobet jsem si břicho spravil.

— 7. V tom jsem se dočkal knedlíků, jak je přinesli v rendlíku, já rychle k stolu blíže seď, až jsem knedlíky všechny sněd'. — 8. Já myslil, že zbudu, chtěl jsem jít s hrncem pro vodu, abych mé nenajedení doložil skrze napojení. — 9. Tenkrát za to huba měla, že jest již traktaci celá, ač ještě poštěkávala, vejsluhy očekávala. — 10. V tom kmotra do dveří vešla, mísu plic a jater nesla, na to se břicho zasmálo, ještě toho byla málo. — 11. Když jsem až ke dnu dojídal, s polovice se nasnídal, jako špalek hověziny zahlíď jsem ještě v kuchyni, — 12. Tu mne huba za-lechtala, na maso kvartýr chystala, jak ho na stůl postavili, těšil jsem se s ním za chvíli. — 13. Při cibulné hovězině dostal jsem chuť k vepřo-vině; v tom jako pavuzu jelito nesli brambory nabito. — 14. Pri tom jsem sobě pochutnal, sám ho půl do sebe vnutkal i šest sáhových jitrnic, nebylo jich v kuthaně víc. — 15. Již jsem skoro břicho cítil, však jsem se předce nesýtil; sám prasátka půlletního skryl jsem do břicha mého. — 16. Ještě jsem si spomněl na hus, že bych jí nezahodil kus, an mi se dostala celá, při té huba hody měla. — 17. Když jsem dojídal nožičku, spatřil jsem libou krmičku: švarnou mísu hrachu a krup, všechno jsem to z radosti slup'. — 18. Jsa víc než s polovice syt, ještě bych měl pro něco být, ještě dušené pečeně šest liber vraziti do mě. — 19. Ta mi jak med smaltovala, břicha zas kousek naprala, vokůrek při ní sněd' pět kop, ještě jsem neměl plný žok. — 20. Ještě jsem koláčů čekal, když je nesli, v srdci plesal, chtivě sám k hromadě přisáh', největší měchuru tu stah'.

— 21. Tu jsem vodpravil jako nic, hned mi se toho chtělo víc, ani jsem nic nebrakoval, až jsem celý vrch vyrovnal. — 22. Zdálo se mi, že má juž dost, ještě přišel můj milý host, koš řimbuchů a mošnu sliv, tolik jsem jich nesněď jak živ. — 23. Již mně břicho navopnalo, ač toho v něm bylo málo, dal jsem mu soudek řediny, neb tu nebyl frunček jiný. — 24. Nevida již víc na stole pro mé málo syté vole, vstát jsem od stolu nemeškal, bych doma oběd nezmeškal. — 25. Kmotrům jsem poděkování udělal z toho chování, co jsou mi dnes na zub dali, by mě zej tra zas pozvali.


Předchozí   Následující