žita neb pšenice, hrachu, ječmena, krupice, čím víc, tím lip uděláte, když nám to štědře dáte. — 9. My se za nic nestydíme, bérem, cokoliv vidíme, kdo nám co dá, poděkujem, tak se odsluhujem — 10. Peněz od vás nežádáme, ač jich dost pomalu máme, leč byste jich hrstku dali, předce bychmo shrábli. — 11. Byt byl kus sukna na kabát, třas i struhátko na tabák, flíček plátna na košili, i to bude milý. — 12. Cokoliv nám dát míníte, když to rychle učiníte, budete u nás chváleni po vší české zemi. — 13. Dá vám Bůh rok dobrý za to, rozmnoží vám stříbro, zlato, za peníze si zas všeho koupíte dobrého. — 14. Od vás půjdem do hospody, uděláme si tam hody, na zdraví vás si tam připijem, dobře si dolijem. — 15. Mějte se tu dobře po nás, kdy budete nás žádat zas, dále, co vám Bůh nadělí, my přijdem v neděli.

1. M. Dosti jsem již dlouho čekal po loňském panování, hladem se jako pes naštěkal při lačném hodování, ale již mi nastává zas mé hlučné posvícení, naložím já lípej ten čas, jak sem vylez' z vězení. — 2. P. Malá byla, brachu, škoda z tvého od nás vzdálení, mnohá nešťastná příhoda nebyla, co tě nejní, mohl si tam zůstat dýle, žádný o tě nestojí; neb tvé osoby přemilé všechny měšce se bojí — 3. M. Pěknějšího přivítání to's se v roce naučil, vzal-h's to z knihy či z spaní, darmo si se s tím mučil; jestli's neuměl lípě, mohl's pomlčet ještě. Di raci, hloupý Filipe, pro rozumy do Třeště, — 4. P. Vidíš, že se pták po zpěvu sám patrně zrazuješ, tvou svárlivost hned při hněvu začátečním zjevuješ; jaké pak bude poledne po tom hulváckým ránu, kdož ti dost dobrý vysedne tak zhejralému pánu. — 5. M. Jakou si mi píseň začal, takovou slyšet musíš, jaký si sám soudek načal, toho také zakusíš. Proč si se do vítání dal. já s tebou mít nic nechci, nežli bych se k tobě pozval, dám se raději k ševci. — 6. P. Jdi si třebas k pohodnýmu, on pro takové hosti tvému břichu ne-ssytému čerstvých dá pečen dosti, ale dej si u bečváře tvůj pytel časně pobít, aby se z toho žaláře nemohli vězni dobýt. — 7. M. Jen ty se, zhubenče, starej, jak před světem obstojíš, pro mne si hlavy nekárej, snad se mne, babko, bojíš, an se mne nestraší lidi, kam přijdu, hned veselo, každý mne ochotněj vidí než tvé kyselé čelo. — 8. P. Kdyby jen tvou veselostí stálo vezdejší štěstí, než při tvé rozpustilosti svádíš mnohé neřesti, při tom klukovském vejskání jen lid v škodu uvádíš, po veselosti k stejskání nebohý lid zavádíš. — 9. M. Z toho znát, že's přeučený, dyť jest to všechněch zdání, že člověk obveselení na zdraví vše zahání, ale duch postní tesklivý ten člověka sužuje, ten kosti praží, jak dříví, všechen špik vysušuje. — 10. P. Lepší mudřec v suchým těle, než v tlustém krmí blažen, to ti každý řekne směle, kdo nejní pravdy prázen, rozum se vzmáhá v střídmosti, při obžerství umdlívá, při tvé nemoudré štědrosti si rovně jako slíva. — 11. M. Vopět si, punčoško, slíbil, chybil medle ne-