ptáčka neb zvířátko tak libý hlas vydává. — 3. Po dlouhém již rozjímání přišel jsem na stopičku, kdež na louce šlo zvířátko a sráželo rosičku. Nemeškám hned následovat a po té stopě jíti, přímo pořád do háječka, bych moh! zvíře najíti. — 4. Když jsem již byl unavený, nemoha víc choditi, neb zvíře nechtělo sednout, nemoh' jsem ho dojíti, sedl jsem si do chlá-dečku, bych odpočinul tělu, neb velmi zemdleno bylo od velikého běhu. — 5 Zatím brzo v malé chvíli slyším, an se již blíží jeho hlásek velmi libý, všudy více se šíří, počnu hnedky pozorovat a k zemi připadati, bych tím spíše to zvířátko i mohl již uhlídati. — 6. A hle, šťastná příležitost již se mně nyní děje, neb děvčátko ušlechtilé ke mně se přibližuje, za kterým sem já raníčko z mého domu vyšel, bych k obveselení mému s ní nějaký diškurs měl. — 7. Tu jsem hned vzhůru poskočil, zanechal unavení, nedbal jsem na nic na tu práci, kterou jsem snesl pro ni, ačkoliv byly znamení na těle i na tváři, jak od velikého chození byl jsem velmi změněný. — 8. Nebylo třeba medicín, všechno láska zhojila, když příjemnýma rozprávky mou mysl jest těšila, chodíce po hustém hájku, příjemně rozmlouvali, jeden druhého vodíce, často na se hlídali. — 9. Byl jest ten den, byla chvíle, vinšovaná ta cesta, když jsem dával i dostával libá slovíčka zhusta, libý kontrfekt spatřoval, líbal ruce i vlásky, outlé ručičky vždy mačkal, znamení dával lásky. — 10. Když pak již ten den pomíjel, slunečko se nížilo, ještě se brzy rozloučit a nám jít domů zdálo, ačkoliv větříček chladný ze všech, ze všech stran profukoval, však ale nás oba spolu oheň milosti zhříval. — 11. A tak jsouce potěšeni, což jsme dávno žádali, jeden s druhým se žehnali, oba se domů brali, ohlídaje se na strany, aby nás žádný známý neviděl a nepřivedl do řečí neslýchaných.

1. Slyšte, posvícení, jak se dalo v lůni, Pavlišov, slavná ves, pozvala všech vesměs na to posvícení, slavné uvítání. — 2. Slávu velkou měli, ctíti všechny chtěli, koláče lámali, všem všudy dávali, aby posvícení bylo vyhlášený. — 3. Předkem zvaní byli mnoho vzáctní lidi: Poříčtí dvořáci a Slánští horáci, kteří jedli, pili, až se všichni zlili. — 4. Kopist právo měli, dobře všechno vedli, kozelce metali, kopistem flekali, k chvále posvícení: dávaj posvěcení. — 5. Skřiklo na to právo, hned se nám to zdálo, že vodřou hlavičku, vošklubou bradičku, ej hle posvícení, kozí hlavu jedli. — 6. Když jsou hlavu snědli, co jsou nedovedli? Rychtáře svázali, do klády jej dali; to je posvícení, rychtář v kládě sedí. — 7. Starší šrůtku chtěli, z těch, jak handle měli, však přišli do chlíva, že chtěli pít piva. Rychtář v kládě sedí, starší z chlíva hledí. — 8. Ej, již dobře s námi, sme zde sami páni; rychtářka s dítkama, pacholci s dívkama, jděte z posvícení, již zde nic víc není. — 9. To se rychle stalo, houfem se ven bralo, vomáčka vytíká, rychtářka utíká, jdeme z posvícení, v hrnci juž nic není. — 10. Hřejte, muzikáři, pískej i dudaři, vy, chaso, tancujte, šidit se nedejte na tom posvícení, slavte posvícení. — 11. Málo hudby měli, hat i čehý chtěli, začali hádání, přestalo skákání, při tom posvícení žádná lítost není. —