12. Kmotři, bratři, švagři: ty pse, šelmo, lháři, stolice lámali, s klickama házeli, z toho posvícení měli potěšení. — 13. Vzhůru ženy vstaly, za vlasy se rvaly, škrábaly, trhaly, čertem se dělaly, až vlasy vstávaly, tak libě zpívaly. — 14. Mužský jeden babce začal zpívat sladce, dala mu mazanec, až přemet kozelec, leží, šklebí zuby, krev mu stříká z huby. — 15. Beran rohy zdvihá, jakž tak všechny píchá, ječeli, brečtěli, berana věšeli, holili, jakž sluší, až div pustil duši. — 16. Pěkně tak to bylo, když se všecko bilo, pasákem do kamen, až vylít capouchem, chválí posvícení : mám již polehčení. — 17. A ten byl v komíně, nadál se nejméně; oni mu kouřili, jím komín šmejkali, myslil, že je to žert, vyhlížel jak čert. — 18. Ještě pěkněj bylo, když se takto bilo, ten Slánský Jikavec vyrazil měděnec, ouvé, posvícení, ležím do zemdlení. — 19. Při tom posvícení vypsat možné nejní, prsty překousali, ruce polámali, uší kusá nejní, švarné posvícení! — 20 Tak se v pravdě stalo, ještě pravím málo. Tu stojí Ježatý, druhý tam Plechatý, chválí posvícení, ouvé, hlava bolí. — 21. Dvéře ouzké byly, z okna kozlem lezli, k nim jsou se chápali, notné pomáhali, přes hnáty, přes paty prali, jak jsou mohli. — 22. Po všem tak se stalo, s tím se dokonalo, jeden šel bez šosů, druhý zas bez nosu z toho posvícení, pláče, že již není. — 23. Ten šeplá bez zubů, napadá na nohu, rád by šel již domů, však jest mnoho honů, ohlíží se na ves, že' ho tam zlej přines. — 24. Bartoň odpočívá, Mikeš těžce vzdychá, obadva za pecí přebolestně ječí, že jsou tak stlučení na tom posvícení. — 25. Jan poslední taky dostal pomazánky, kšaft sobě formuje, knitlík odkazuje, s kterým byl mazaný na tom posvícení. — 26. Jaké naříkání, lamentýrování od žen a od dětí, neb jich jest co smetí, jak jsou zohavení po tom posvícení. — 27. Jíra by to rád snes, kdyby hanby nenes od ženy nelibky, sousedův vejsmíšky, žádný nelituje, každý se mu směje. — 28. Kdo chce té radosti nabyti z bolesti, ať není lenivý, Pavlišov navštíví, pozná přivítání na tom posvícení. — 29. Pročež zazpívejme, spolu prozpěvujme, že kopist to právo dobře nás srovnalo, šmačný posvícení práva kusá není. — 30. Amen, hulá, hulá, jdeme z Pavlišova, ať na nás v kožiše nepřestraší, tiše, podle obyčeje, jak se často děje. — 31. Amen ještě jednou, zpívej, prosím, se mnou, že ta ves Pavlišov zapáchá zvěřinou. Amen posvícení, neber, kde nic není. — 32. Auvé, posvícení, v neděli, v ponděli, v úterý, ve středu, ve čtvrtek, v pátek již nic není.

1. Pavlišove, tisíckrát děkujem již jedenkrát, my Poříčtí dvořáci, tež i Slánští horáci z toho traktování a z koláčů lámání. — 2. Chvála tobě, rychtáři, i vám, starší kuchaři, z mnoho jídla dobrého, dobře osoleného, v hladu kořeněného, v chlívě uvařeného. — 3. Nad med z křenu sladkého, též i dortu křehkého, který jste nám lámali, na hřbet dobře skládali, nasyceni jsme dosti, až chrupí naše kosti. — 4. Z tvé, rych-ařko, vomáčky a z přesladké vodvářky, která z pece vytekla, kdyz's P Yc za ní utekla, pěkně za to děkujem, již pryč od vás vandrujem. —