Nebužku Vydrovu umořila, vlivši jí vody mezi dvéře sinní — proto to udělala, »že by jí nebožka Vydrová ,z muže svého nevěřila'«. Slavíkovou umořila: viila té zlé vody do necviček mezi jinou vodu, a tou vodou jí hlavu zmyla. Dcera její (Roušky) sloužila u Slavíkové, tato jí služby neplatila a ji bila, proto »jako mateři že se jí slitovalo«. Ďoubalku (manželka bohatého měšťana v By teši) umořila tou vodou, >že jí nedala někdy chleba a dáti nechtěla. A když jí chleba uvěřila, hned zase upo-mínala.« Když Kamaska (manželka Prokopa Kamasa, v letech 1560tých primátora města Byteše) mísy myla, vlila jí vody zlé mezi vodu, co s ní myla — a Kamaska na ruce schromla. A proto jí to udělala, »že se na ni hněvala Kamaska pro Slavíkovou«. Pro tu vodu byla s ní dvakráte jakási Anna Malá v Tasově, a ta s ní též to zlé činila. Byla v podruží u Šimáčků. Vavřincovi rychtáři zdejšímu (Bytešskému) dobytek pomořila, nalivši té vody po dvoře, a to proto, že jí někdy lál. Jiskroví dvě krávy, Šimáčkovi jednu krávu umořila, že se s ní vadívali.

Týž den (středa před sv. Mikulášem) tázána útrpným právem šestá obviněná, Dorota z Litomyšle (šafářka z Vanče), jež vyznala, že příčinou byla smrti nebožky paní Kateřiny Vanecké z Vanče, nalivši jí té zlé vody v kotliny u mlejna (navedly ji Vitoušková a Placková ukázavše jí té zlé vody ve džbánku). Ona (Dorota) vědouc o tom, odvedla paní na stranu a s ní mluvila, a ony pak přístup měly k vylití.

Vyznáním tím končí prvý oddíl čarodějského soudu Bytešského, v nějž zapleteno dvanácte osob', z kterých zmučeno osm a popraveny čtyři.

(Se 2 vyobrazeními.)

Vínky »panenské« (jak jim říkali venkované naši, slovem samým naznačujíce, komu tato část ústroje příslušela) dívky nosívaly od té doby, kdy vyspěly v panny, až do provdání. O svatbě nevěsta okrášlila se vínkem naposled; při čepeni odložila jej zároveň s věncem nevěstím. Panny nosívaly »za svobody* vínky k vysokým věncům, kterými se zdobily, jdouce na svatby za družice, i na pohřby, kdy také jakožto družice buď vyprovázely pannu, nebo nesly mládence ke hrobu; nosily je také k šátkům »karmazínovým« (hedvábím na plátně vyšívaným), později pak, když tyto pěkné a drahé šátky ustoupily šátkům hedvábným a vlně-nými, i k šátkům těmto. Braly je do kostela, na pouti, k muzikám a pod. Zdali si je vázaly také ve všední den do práce, nedověděla jsem se určitě, Pokud zpravodajky mé pamatují, nebyly již vínky nošeny všeobecně, ale toliko za zvláštních příležitostí; někde nosily se pouze jakožto část kroje svátečního na př. do kostela, jinde nosívaly je už jenom staré panny, věrné bývalému kroji svému. Z té příčiny nemohu rozhodnouti, zdali