Obr 1. Vínky uzlíčkové : f) celý bílý, b) bí ý se zlatem. Fotograf. J. Hobl.

prosté vínky bílé, které jsem nalezla, jsou vínky dívek chudých, čili — jak se podobá pravdě — vínky určené pro všední den.

Vínků zachovalo se v okolí našem velmi málo; zlaté a stříbrné, které byly počítány ke »čmukům«, po většině byly prodány podomním obchodníkům židovským, nebo jich užíváno místo port ke šněrovačkám; druhých, dle domnění méně cenných potřebováno častěji jako podvazků, čímž roztrhány. Tak se stalo, že o víncích červeným hedvábím vyšitých zbyly pouze zprávy.

Z jednotlivých vínků zachovaných zlatý a prosté bílé uzlíčkové jsou tak šity, jako čepce téhož druhu; jeden bílý uzlíčkový má květy bavlnkou. podložené přešity nití zlatou; vínek stříbrný s hedvábím černým a vínek žlutým a černým hedvábím vyšity jsou ploše, bez podkládání.

Vínky naše jsou pruhy bílého plátna, jichž vyšívaná část střední (vlastní »vínek«), 34 — 38 cm. dlouhá, 4—5 cm. široká, poblíž obou konců rozšiřuje se v »ušička«, což jsou obloučky k lícím vypjaté, a také ve středu nad čelem z pravidla buď poněkud se vychyluje nebo vybíhá v malou špičku. Tato střední část vyšita jest tak hustě, že plátno jenom na uzounké obrubě jest viděti.

K vlastnímu vínku přišity jsou po obou stranách vázanky opět z bílého plátna, dlouhé 22—24 cm, a ty znenáhla se šíří, takže u konce jsou 11 —18 cm. široké. Vázanky jsou lemovány úzkou obrubou, někdy mívají také úzkou kraječku dokola přišitou; pouze jeden vínek má vázanky po koncích zaobloučené a ozdobené vyšitou hvězdicí s kátrovanými výplněmi.