Obr. 2. Vínky: a) černý a žlutý, b) černý se zlatem a stříbrem, c) sobotecký. Fotograf. J. Hobl.

Vlastní vínky (střed) jsou dokola obroubeny a stranou k obličeji okrášleny přišitou krajkou paličkovanou, která bývala tuze oškrobena, drobně zřasena a nití, po kraji provlečenou, stažena, takže těsně přiléhala k čelu.

Ušité vínky byly upravovány od stavěček čepců. Stavěčky oškrobily bílé vínky po rubu, krajku rovněž oškrobenou skládaly v úhledné, drobné řásky (k vínkům zlatým a hedvábným přišívána krajka již zcela upravená), také vázanky — alespoň v té poslední době, kdy bylo vínků užíváno jen k ústroji sválečnímu — Luze oškrobily a hladce vyžehlily.

Vínky lakto upravené kladly si dívky na hlavu tak, aby krajka nad čelem kryla vlasy do týla sčesané, vázaly je v týle tkanicemi, jež byly přišity po koncích vínků pod vázankami; vázanky samy pak v týle kladeny přes sebe a sešpendleny nebo svázány, načež byly v záhlaví postaveny tak, že z předu docela se podobaly křídlům holubinek. (Viz vyobrazení dívky s vínkem a jehlicemi v Ges. Lidu roč. VI., str. 64.) Některé staré zpravodajky tvrdily mi, že vínky měly ještě jeden úzký pruh, právě tak vyšitý jako vínek sám, kterýžto pruh prý se kladl vzadu přes vlasy a ku koncům vínku se připínal" knoflíkem a poutkem; ježto však jsem i tomuto tvrzení nenalezla dokladů, uvádím je tu prosté jako poznámku.

Jako materiálem, tak také vzorem podobají se zachované vínky čepcům. Na zlatém vínku vine se středem rozmarinka, k níž druží se na širších plochách (nad čelem a na uličkách) kvítka; na vínku bílém (obr. 1.) připojují se k rozmarince rovněž kvítka větší i menší. Vínky šité střídavě