dvojím hedvábím (obr. 2. a) nebo zlatem, stříbrem a hedvábím (obr. 2. b) mají vzor stejný: jsou tu jablíčka vedle sebe kladená, jichž jedna polovice vyšita je černě, druhá žlutě (po případě zlatě nebo stříbrně), půda kolem nich je černá.

Zbývá stručně vytknouti, čím hlavně liší se vínky boleslavské od vínků ze sousedství. V obcích hraničících s okresem nymburským bývaly vínky tak jako čepce šily zlatem bez podložení, ostatně se shodují s vínky našimi. Vínky turnovské jsou širší našich (tak jsou široké, jako naše i s krajkou), po kraji jsouce ukončeny zoubkováním, vždy jsou bez krajky; laké vzorem od našich se liší, majíce po třech kyticích pestrých na půdě červeným hedvábím zcela pokryté; vázanky pak delší vázanek vínků našich jsou také buď červeně nebo pestře vyšívány. Sobotecké vínky, z nichž jednoho připojeno tu vyobrazení (obr. 2. c), jsou jakýmsi středem mezi vínky boleslavskými a turnovskými. Jsou vyšity hedvábím černým, vzorem jsou tu věnečky a půl věnečky, kolem nichž půda bývá pokryta buď vy-obloučenými dirkami nebo kostečkami upravenými z nití rovně kladených a spodem zachycovaných; vázankami prostými ozdob podobají se vínkům našim, tím však, že jsou širší našich a po kraji vyoblouěkovány, takže k nim krajka přišívána nebyla, podobny jsou vínkům turnovským.

Sel Pán Ježíš do zahrádky na zelenou travičku, na studenou rosičku, naklonil svou svatou hlavičku. První hlavu, druhé srdce, pátý bok, Kdo tu modlitbičku třikrát vyříká, toho Pán Bůh po smrti do nebe povolá. (Z Kácova nad Sázavou.)

Slunéčko vzhůru jde, Pán Kristus s nebe jde, milá matičko Boží, kam jdeš? Na hrob na horu Olivetskou, k hrobu se potěšit. Duše Kristova posilni mě a tělo Kristovo obejmi mě. Nejdobrotivější Ježíši, skrejž mě v nohách svých. Vyslyš mě v hodince smrti a povolej mě k sobě. Kdo tu modlitbičku třikrát vyříká, toho Pán Bůh k sobě povolá. (Tamtéž.)

Vinit já jeden kostelíček, v tom kostelíčku zvoneček, ten zvoneček sám zvoní, Panenka Maria na mši svatou chodí. Vyletělo odsad pár holoubátek. To nebyla žádná holoubátka, to byly dušičky, chtějí být očištěny všecky. (Tamtéž.)

Byla jedna kaplička, v tý kapličce zvoneček, tam chodíval pán Ježíšek na mši svatou. Přiletěla holubička, to nebyla holubička, to byla jedna dušička. Přišel jeden andělíček, vzal si je pod svá křídla, letěl s nima do nebíčka. Nebesa se otvíraly, dušičky se radovaly. Jen jedna se neraduje a za dvéře odstupuje. Jak pak se mám radovati, netrestaná