praví, že je lepší bez něho. Šak Francka vaša léče za ehíapama taják — ani to necheu tak řéct — a přeca jí nido nechce.

Tož tým ju stal,469) seděfa chvílu jak opařená a potom obrátila: Tanu šak jím snáď neblížím*), lebo co. Já to enom pravím, jak sem to čula.

Ty si jak ten starý Hoférek, kovář. Dyž Hani nasvíníl, jak prasati do škopka, tož, préj: dyť já sa s tebú nevadím, já ti to enom pravím.

Při víře ostali Antoš aj Hanča každý při svéj.

Tož ani jednej víry ani svého bývaní . . . starala sa Křúpalka před tetku Hořélkovú.

Ale tá ju rozbírala: Jozefek Marušáků praúvál, že dobrý hospodář seje všecko: žito, ječmen, réž, oves — a že Pámbu to také tak chce měť všecko. Nedy sa réž dobře urodí a žito nestojí za nic, a nedy je katolík bodný a evandělík slota. My sme z mojím, s chudákem — Pámbu mu tam odpust — neměli nidy zlého slova skrzevá víru. Nepřeháňál ňa, ešče kolikrát šél se mnú do našeho kostela.

Začalo sa vesnít. Pomalučky sa přismekl máj. Děti chodily na déšě moknut, aby růstly. Zemňáky začínaly lézť. Jak sa dostanu do teplej země a teplo na ně přídě, tož brzo vylezu. Nájlepší je, dyž zemňáky lezů, jak střešně kvetu. Křúpaíka sadila salát. Měsíc byl na plně, a tedy sa má salát sadiť, to že sú veliké hlávky. Starala sa, jak okopů zemňáky, dyž jím Hanča ubyla. Lebo jak zemňáky dobře neokope, tož sa jím móže otom netěšit.

-a budem skořéj stávat, pravil tatik. Šak už o pěti sa zdá negdy, dyž je jasno, že je kus na deň.

Mlidí Trčálci býrali v hoíerstpjú470) a začali chodit po jarmakoch s plátnem. Aj měli kvelbík. Ale svých údělků neprodávali enom kupované orkafy.471) Hanča uměla lepší prodávat než Antoš, byla tom zvyklá od mali. Ale pomlúvali ju jarraačníci. Préj to néni mama. Tá si vezne krajíc chleba z domu, do jamky kúšček másla a na hospodě si kupí enom krapku polévky. A na podzim sa odbude hruškama. A Křupala starý si uváže na knoflík uzlík s chlebem, fajku do huby, loket do ruky a už čásá.472) A Hanča z Antošem ti enom pečenky a pivo — no, šak nech jím to enom stáčá. Včil na to jarmaky neukazujú. Aj to najlluščí přehoří. Šak ti pojezdíja.

Aj sa tak stalo. Vydělali jak Michal na sviflách. Projezdili šest stovek po jarmakoch a potom naslákali473) na staré Křupaly a na Jánka, aby jím dali ostatek. Janek nemoh. Očkávál Marušin vydií. Ale staří Ma-chalé neměli. Dali třikrát po třech stovkách za syna, chtějaci ho vyplatit vojny. Naraz sa to provalilo, a všeci, co byli vyplacení, museli znova g asentu. Bylo jich ale třicet a moc jich odvedli. Ani reklamací jím ne-udržalo. Jozef Machalů byl mezi němá.