Tož Machala odkazovat Jánka, že dá céře výdil, až přídě Jozef z vojny a ožení sa.

Staří Křúpalé nechtěli o tom ani čuť, aby si vypoščali, dyž jagživo .neměli vypoščané. Vypoščať, jak vypošoať, ale horší oplácat

Tož Trčálci žatým pomáhali u Křúpalů dělať a tak sa při nich živačili

Starý Trčálek si zlomit nohu. Mrzlo, taková rochoť 474) byla, ušklh <"5) sa, podrúzgát476) si nohu aj si ublížil. Šak aby sa člověk nevysmívál, pravil Křupala, učujaci to, ale dycky ten Trčálek má pořekadlo: >Já sem to věďél!« A tož toto nevěděl!

Bylo to prám rok a deň po téj, co sa s Křúpalů poharuznili. 477) Trtjálek si zpomjél, jak naň Křupala sprášál:478) Nech ťa Pámbu požehná, -dy budeš nájvěc třebný. Tož už to bylo tady. Nohu mu napravili, ale piusél ostať ležať. Veť starém sa to už těžko hojí. A tož tak všelijaké ty myšlenky naň přichodily. Šél do sebe.

Zkázál ge Křúpalom, že musíja ty děti dat nějak do pořádku.

Trčálci už aj počali, že do Ameriky. A Janek jím to aj přichvalovál. Éák staří jich rozvádali.

Co máte čehosi vyhledávat desi, šak člověk enom do smrti je na světě a neví dokúď a jak. A máte vy tam íť do ciziny a ze svého, oh, to sa ně nelúbí, pravila Křúpalka.

Ja «nom dyž má člověk živobytí. De sa zrodí, tam sa hodí a všade •cosi chybí. - - !

Ešče dyž je moc dětí. Jak ten Hlaňák tam jich zavlek. Tu si ne-věděi s nima rady. Byli už chlapi a žádného ničem nedál učiť.

A ešče sa Hanči narodil chlapec, tož de tam s tým v > pekly . . . | Dysi starý Křupala pfíďaci odkelsi a zastaňaei u nich zeťa, praví mu: Antošů, mjél bych pro vás živobytí. Randýsek chce spachtovať hospodu.

Hospodu? Ach to sa ně nelúbí, starala sa Křúpalka. Seděť s tyma lumpisky a všelijakýma palagrámy a zbúzať po nocách. Dyť to sa ten hospodský ani nevyspí. Jak ten Jan Mrlinů hledí dycky jak žába z kýšky.*79)

Ja, matko, veť to néni od nevyspání, myslel Křúpal;i. Veť on aj hodně lulá.480)

Šak proto. Naučí sa při ostatních. Do chce z vlky byť, musí s němá vyt Jakž by byl inačí? To je takový bohaprázný výdělek. Dyť ty peníze nemožů byť ani požehnané, protože jich všecky ženy proklnú, co jejich muži tam chodíja. Ach to sa ně, věřte, nic nechce lúbiť.

Ja, dyž ty si ešče ze starého světa, smíl sa tatik. Včil už je to všecko inačí. Dyť purmistr chodí do hospody brzo deň ze dňa a je tam předsedů v besedé.

Dež to bývalo prvéj čúvať: chodiť do hospody na besedu.

Veť to néni na besedu, poučál Janek. To aby mohli čtnúť, co sa de stane ve světě. — Také mjél chuť, dať se tam.