Moravské národní pohádky z okolí Sloupského.

Jeden švec měl tři syny. Jednomu z nich se zlíbilo jít na službu, a otec tomu dovolil. Přišel k sedlákovi a prosil ho o službu. Sedlák povídal: »Proč ne? Mám pro tebe službu, ale nesmíš se nikdá rozhněvat, sice ti uřežu nos; a kdybych se já rozhněval, ty mně ho můžeš uříznout.« Pacholek přijal tu službu a musil hned na mlat a mlátil cely den. Ani v poledne, ani večír nedostal jíst a v noci měl zas o hladu hlídat obilí na mlátě. Povídal si: »Jak pak já to vydržím, abych pořád mlátil a nic nejedl?« Ráno se tedy sebral a povídá: »Hospodáři, hladen tady sloužit nemůžu.« Hospodář se ptal: »Mrzí tě to? Hněváš se?« — »Aj, kdož by se nehněval, tolik dělat a nic nejíst!« Hospodář vzal nůž, ušmykl mu nos a poslal jej pryč. Pacholek se vrátil bez nosu k otcovi, a ten nad ním bědoval až hrůza. Syn nejstarší vypravoval doma, jak o nos přišel.

Mladší bratr jeho slyše to řekl: »Ty jsi sprosťák, já bych to jinač vyvedl!« Prosil otce, aby směl jít na službu k tomu sedlákovi, co ty nosy řeže.

Sedlák ho vzal skutečně za pacholka a řekl mu výminky jako jeho bratru. Zas musil na mlat, a pak na voračku. Hospodář ho chválu, ale nedal mu ani na zub. Tak to šlo kolik dní, až ho to dopálilo. Šel k hospodáři a řekl: »Mně se tu nelíbí; já půjdu pryč.« Hospodář se ptal: »Hněváš se?« — »I kdo by se nehněval, pořád dělat a do huby nic.« Hospodář vzal nůž a »fik«, nos byl pryč.

Přijda domů bědoval, jak zle pochodil. Tu nejmladší bratr, kterého za sprosťáka měli, žádal, aby ho otec propustil do té samé služby, že sedláka jistě napálí.

Sedlák ho vzal za pacholka a řekl mu co oběma před ním. Pak ho poslal na voračku a řekl: »Tam budeš vorat, kde můj pes Petrželka poběhne, ať je to kde chce, všady pojedeš za ním.« Pacholek voral, kdekoli Petrželka běžela, div že koně nepolámal, přes hory a doly a skály musil s radlem.

Když Petrželka na večer běžela domů, jel za ní; a když vlezla pod vrata do dvora, a on koněm nemohl skulinou projet, vzal sekeru, rozsekal koně a postrkal ho po kousku do dvora. Hospodář vida to řekl: »Můj Bože, cos to udělal?« Pacholek se ho ptal: »Hněváte se?« — »I nehněvám; není tak zle. Zítra ráno, než přijdu z kostela, uděláš přes luze (louže) na dvoře schodky; jeden tvrdší a druhý měkčí.« Pacholek potloukl několik ovec a vzal jek luži; jednu obrátil břichem vzhůru, druhou dolů, a byly schody hotovy.

Hospodář ztrnul nad škodou, kterou mu udělal; ale pacholek se ptal: »Hněváte se?« On že nehněvá.