Na druhý den hospodář řekl: »Já půjdu na trh, a ty budeš doma hlídat a uvaříš si polívku s celerem a s petrželkou.« Pacholek postavil vodu, udělal oheň, zabil psa Petrželku, a na drobky (drobty) ho rozkrájel a zavařil do polívky. Hospodář přišel domů až večer a žena vypravovala, co pacholek dovedl, že psa Petrželku dal do polívky. Hospodáře to zamrzelo, ale na otázku: »Hněváte se?« řekl, že se nehněvá; není prý tak zle. — Dal mu nový rozkaz: »Zítra budeš spravovat střechu, kde je chybný šindel, nahradíš ho novým.« Když odešel hospodář do kostela, pacholek vlezl na střechu, všechen šindel otloukl, a neměl ji čím pokrýt. Hospodář vida to zbledl, ale na otázku: »Hněváte se?« přece řekl: »Nehněvám; není tak zle.« Zítra rozkázal mu, budeš síct trávu na zahradě.« Pacholek začal síct a přeťal malé robátko v půly, tak že krev daleko šplíchala. Hospodář přijda za ním zhrozil se, že mu dítě přeťal a už mu trpělivost došla. Pacholek pozoruje to, ptal se: »Hněváte se?« — »I kdo by se nehněval, připravils mne o koně, o ovce, o psa, o střechu a teď do konce o mé milé dítě; pakuj mi ze služby pryč!« Na to pacholek čekal; na pomstu za své dva bratry uřízl hospodáři nos a odešel domů. Starší jeho dva bratří už mu nespílali »sprosťáku«.

Trouba pastýře chodského i svou výrobou, i svou muzikou zajisté patří do neposledních kapitol prostonárodního umění, a to pod záhlaví samouků. Podívejte se na obrázek i na noty a suďte, není-li umění, kudličkou vyřezati a opatřiti tak dobře hrubý nástroj, aby se na něm mohla odtroubiti vytištěná tuto melodie neb i obráceně, není-li umění na hrubý nástroj odtroubiti hlasno zpěvnou melodii:

Dlužno si též povšimnouti i slov, kterými čtveraěivý duch dětí chod-skách, dětí přírody, jichž uším všecko všudy u této »matky« lidskou řečí mluvívá, melodii pastýřskou vystihnouti se snaží.