Nové lidské dokumenty z Moravy.

Oheň. Sbor kluků letí dědinou: Tradrá! Tradrá! Ohéééň! Tradrá, tradrá! Dospělí: Hoří! Ježiš Marjá Josef! Hoří! O, svatej Froliánku, oroduj za nás! Mlatec pod oknem: Hospodyň, sakra, hoří nám nad hlavu a vy čučíte (stojíte) u necek. — O, Ježiš Marja! O, Ježiš Marja Josefe svatej! O, kde si, můj milej, dobrej manželu! O, Bože, Bože, takovej dobrej ma-leriál v celým stavenu, přej to nebude potřebovat jakživ opravy — Hospodyň nebřeščte (nekřičte) a dite jim dat putýnky, ať se hnůj nechytne, Drápal budu stát s putýnkama na hnoji, já budu strhovat krovy, ale honem, k sakru! — Ale co já vím, kde sú putýnky, Kača před chvilku nosila vodu. O, Panenko Maria sedmibolestná, o, Pane Ježíši Kriste, néni na jedněm trápenu dosť. — Hospodyň, aspoň přej nejakej hrotek (nádobka k dojení) lebo hrnec. — Dej mně pokoj, och Bože, Bože! Nový stavení! O, Janíčku, moje kuřátko maličký, tatínka máš v hrobě a dům ti hoří. — Ale k čertu, hospodyň, ešče kluka rozbečíte (rozpláčete), dyť vám to néni nic platný. Raci dite na dvůr, Francek chce sekeru, ať vyvrátijú vrata, nemožú tam s vodu, že se vám chytnu dveřa od komory! — Kde trčíš s tú sekeru, Sakramente zatracenej, pro smrť tě poslat, kdo nechce umřít, ty trúbo stará! — Co pak ně ju dali? Břeščijú aji s klukem jak pod-sedlá. — Sak pacholkovi patří vědět o sekeře. Je to, Pane Bože, včilkaj chasa! Kača neví o putýnkáeh, ty nevíš o sekeře a var (uhni), co lezeš k vratom, dyž jich vyvažujem. Enom o chlup, a bylbys býval na máčku. — No ba. Šak sem odskočil. — A ty krovy neshazujte. Héj! Slyšíte? Ty krovy neshazujte, nech to rač shoří. Páni za to strhnu jak za nový a co z teho.

Gujle, tetko, ná jak se to zniklo? — Ja co já vím, to nejspěš ty potvory »trámky«. Prodajů to každýmu klukovi. Zalezli, myslím, henkaj k temu stohu a od teho se tá kuťa chytla.

Ná, strýčku, indá (jindy) aspoň nekeří lidi hasili při ohni o strhání a včil stojíte. Zlobíte se na nich? — Ale co by. Včil, milá brachu, néni hodno hasit. Taky sem jednu nosil vodu jak starej, a ta jistá (pohořelá) mně ešče nadala. — Ná proč? — No víte, oni si včil nekeří pozvyná-šijú všecko z baráku a potom se tá kuťa chytne. Ale někdy vám to nechce za celej svět hořet, a to se lidi temu řehcú. — Ale jděte, to je hrozné. — Ja co by bylo. Dyž je barák na spadnutí, povidá si, šak sem za ty roky to sekulací (pojištění) naskládal. Šak tu snáď už ani nechceli brat na pojištění.