Před svatbou zametala Kačenka v mlýnici, a když tam Honzíček přišel, ona mrsk mu prachem do očí, že hned oslepl, a bylo po svatbě. Hledali doktory, ale žádny mu nepomohl.

Kačenka jednou řekla: »Budeš-li mne chtět, já ti pomůžu.« — »Budu,« řekl on, »dyť jsem ti to vždycky sliboval, když jsem byl v neštěstí, a pak jsem na to zapomenul.« Rodiči k svatbě svolili, ona mu pomohla, a byli svojí.

Letopisy. Za I. tito pamětihodní letopisové ze starých pamětních letopisů zde tak jak v pravdě se vždy před dávnými lety zde bylo stalo, vše dobře zaznamenáno jest: toto vše zaznamenal František Jabůrek, mistr soukenický, syn Ondřeje Jabůrka, mistra kovářského a spolu souseda gruntovního číslo 116 kon., kterýžto dům před dávnými lety Židé za svou školu měli, a dům Jabůrků byl, jenž nyní vinopalnou jest, nebo tehdáž židé mezi křesťany sem tam své byty měli, pak s poručením největšího země řiditele Židé do vykázané pro ně ulice se všichni přestěhovati museli. A tak na takový způsob mnoho domů přehandlováno bylo.

Vrchnost. V těchto minulých letech byli zde pány tito rytíři neb jmenovaní Vencalíci**) i tak zde zemřeli: Jeden jménem Jan Václav Ven-calík a druhý Krištof Vencalík, ten pán dal ten velký zvon pod jménem svatého Martina prvně nový ulit a to roku 1560 a byl neporušený dvě stě let, pak praskl. Tak po té dal ho excellenc pán hrabě Herberštain znovu přelíti a to v roce 1722, ten zvon váží 40 centů, dříve byl o mnoho těžší. Zvonař Koš Mikeš.' Jan Václav Vencalík***) byl pánem Třeště a Včelnice a léta Páně 1606 dne 9. února zemřel a v dolejším kostele pochován byl v hrobce; byli náboženství evangelického — Léta Páně 1769 dne 19. čerraa za času panování excellence pana hraběte Josefa Herber-šteina, kterýž zde začal prvně bergverk držeti, skrz celých 20 let držel mnoho havířů, u nového mlýna byla šmelcovna na stříbro. Kopána ruda neb šachty, které až dosavad pod zemí stranou Jezdovic, jest tam mnoho