Slavný knihtiskař staročeský Jiřík Melantrich z Aventina vydal r. 1563 v české úpravě známý Holbeinův »tanec smrti« pod názvem: Kniha Erasma Roterodámského, v kterémž jednomu každému křesťanskému člověku naučení i napomenutí se dává, jak by se k smrti hotoviti měl.< Pod jednotlivými dřevoryty jsou mravokárné veršíky o neúprosné moci vševládnoucí smrti.

Dřevoryty byly podle Holbeinova vzoru napodobeny, a český dřevo-rytec přidával a ubíral podle svého. Zajímati bude snad sdělení, že se dodnes zachovaly originály těchto dřevořezeb. Jsou uloženy v Museu království Českého. Naše vyobrazení jsou bezvadné napodobeniny původních dřevěných štočků.

— n —

V Cidlině, tam kde nyní jsou stavení č. 1., 21. a 28., stávala kdysi tvrz. (Stavením těm dosud se říká »ve tvrzi«.) Z bývalé brány zbyly podnes veliké kamenné sloupy, nesoucí letopočet 1745. V této tvrzi strašívalo. Vypravoval tak František Kozák, stařec 831etý, roku 1891 zemřelý. Často o půl noci strhl se hrozný hluk a hřmot, jako by po chodbách, po schodech i po půdě prázdné sudy a díže válel. Hluk ten slýchali všichni tamní obyvatelé, kteří, když vyšli ven, ničeho neviděli, ale hluk pořád slyšeli. Dokud tvrz patřila ještě jesuitům, byl tam šafář, jehož žena zabila prý děvečku a ve tvrzi ji pochovala, kam, nikdo neví. Od té doby strašilo. Po vypuzení jesuitů z obce zdejší bydlila ve tvrzi jesuitské vdova Korbelková s několika dcerami. K ní chodilo na přástvu každodenně několik sousedek. Tu v noci při prádle často slyšely volání: »Liduško! LiduškoU (Liduška jmenovala se nejmladší její dcera). Tu stará Korbelková nařídila dceři, aby, až ji ten hlas bude opět volat, nikdy

Silný vodénec střeže domu svého, a

když přijde silnější, přemuž jeho. Ale

smrt přijda, oba s světa sejme, zbroj

i vše, več úfali, jim odejme.