mně třepetaly. Je-li pak yám také tak? B. O jéh, o jéh, já mám takovou radost, že ti vyslovit nemohu. A víš proč? Že k nám opět vánoce přiletěly. Věř mi, bratříčku, že jsou mi ty svátky nejradostnější. A. Máš dobře a již ten oas před nimi jest mi velice radostný. Každé ráno, a to ještě za tmy, již mne zbudí tatínek nebo maminka ; tu se honem, honem strojím; pak vedu mamičku nebo tatíčka s lucerničkou do kostela; zde si rozsvítím svůj zeleny sloupeček, při kterém se modlím nebo zpívám. A to mi je tak příjemné, že se celý den z toho raduji. A věř mi, že mi potom ve škole všecko jde lépe do hlavy. G. (Kroutí hlavou.) Mně se ale věru advent tak tuze nelíbí ani mně velikou radost nedělá. A. A „proč pak?

C. Hm, proto že chodí Mikuláš a Lucie. A. U nás přestává Mikulášství a Luciaství. Můj tatínek říkává: »Kdo chce ze svých dítek mrzáků a báznivců nadělati, ten ať přivádí na ně Mikuláše a hastrochy, já ale chci ze svých dítek zdravé a srdnaté lidi míti, aby Bohu, vlasti, obci a člověčenství platně sloužit mohly.«*) B. A můj otec mi kolikrát pravil, že chození Mikulášů přemnoho mrzáků nadělalo. U nás se nesmí ani Mikuláš ani Lucie zablesknout; sic by jim jejich hra znechutněla. D. Jak pak ale ti Mikuláši vyhlížejí? Já jsem jich ještě jak živ neviděl? E. Nu tedy, tak slyš! Tu se ti jeden vyrostlý jonák za biskupa do bílé komže, pluviálu aneb do mešního roucha přistrojí, na hlavu si dá biskupskou čepici.

D. Kde pak ji ale vezme? E. Udělá si ji z pozlaceného papíru, potom má v ruce berlu F. To také, jak se mně se zdá, na světského člověka nepatří, aby se do svěceného roucha oblíkal a skoro celou noc sem tam po ulici běhal ! A. To máš dobře! To jen patří kněžím a to jen tenkrát, když služby Boží konají. To mně sám náš velebný pán povídal. D. Nu, co pak potom ? E. Potom se dva výrostkové přistrojí za anděle do bílých košil, jeden nese košíček s ořechy, s jablky a pamlsky; druhý má zvoneček, s tím zacyrlinká než Mikuláš do světnice vejde. D. Proč pak má ty pamlsky v tom košíčku? E. Rozdává je dětem! D. A to jsou tedy dobří Mikuláši, když rozdávají takové dobré věci? E. Ale počkej co dále, (strašlivě) potom za nimi se štrachá hrozná, suchá a vyzáblá Smrt s pytlem a s kosou. D. Oho! E. Co potom! potom se jeden přistrojí za — ani toho nechci říct. D. Nu zač pak, jen řekni! E. Tak se vám jeden přistrojí za čerta a ten má ohnivé oči, ohnivý jazyk a ohnivé růžky, okolo pasu řetěz a v ruce hroznou metlu, koho dopadne, šlehá, mrská a tluče. Tu chodí celou noc z dům do domu a děti děsí. A. Nynčko jsem si vzpomněl, co jsem slyšel jednou ve škole. E. A což to bylo? A. Což tys ve škole tenkrát nebyl, když nám pan učitel o té děvce, jak