opařila čerta, povídal? E. (Myslí troehu.) Již vím, již vím, jak přišli jednou Mikuláši do jednoho stavení a děvečka právě vyndávala vařící vodu z pece, není-li to tak? A. Dobře, a tu najednou začne ji něco mrskat, ona se ohlídne, vidí ošklivého čerta, lekne se, a v tom leknutí hrnec vřelé vody na čerta vchrstla a jej od hlavy až do paty opařila. Tu hned musili nastrojeného čertáčka odnést a pak ten ubohý strojič za 14; dní nejbídněj a v nejprudčím trápení v svém mladém věku ze světa musil. E. A děvečka z náhlého leknutí dostala padoucí nemoc a až do smrti se ní trápila. B. Náš pan páter katecheta jednou nám povídal, že se na tisíce nešťastných příhod a jiných nemravností skrze Mikuláše stávalo*) a pak pravil: Každá věc mohla být s počátku nevinná, dobrá i také nějakým způsobem užitečná; avšak když lidé toho počali zle užívati, protož záleželo • mnohým na tom v zemské správě, aby to zlé přetrhla. A tak všechno Mikulášství a podobné pověrčivé a obecnému dobrému škodlivé kejklířství, které se rádo pod zástěru pobožnosti skrývává, co nejpřísněji se zapovídá.**) F. I dobře se stává, mohlo by se stát, že bychom i my z náhlého leknutí, jako ta děvečka do padoucí nemoce padli a co by z nás potom bylo! A. Náš pan učitel často říkává: »Děti, děkujte každodenně Bohu, že osvítil zemské vrchnosti, které mnohých škodlivých, svaté náboženství i zdravý rozum zlehčujících návyků a pověr možně přetrhují; neb kde pověry***) panují, tu pravé a čisté náboženství, láska k bližnímu, láska k vlasti, svornost a pokoj v obcích, zdravý rozum, šlechetné srdce a zdraví těla hyne.« D. Což na Lucii bychom byli zapomněli! Jak pak ta vyhlíží? G. O ta jest strašlivá! Ta bere vám neposlušné děti do břicha. D. Oho, toť by musilo být břicho! A. Co pak jest potom všem! To ať nám nekazí naše vánoční radovánky! A což po tom, bratříčkové, když je štědrý den! D. Ten den mne nejvíc těší. E. Mne