Předchozí 0128 Následující
str. 121

opařila čerta, povídal? E. (Myslí troehu.) Již vím, již vím, jak přišli jednou Mikuláši do jednoho stavení a děvečka právě vyndávala vařící vodu z pece, není-li to tak? A. Dobře, a tu najednou začne ji něco mrskat, ona se ohlídne, vidí ošklivého čerta, lekne se, a v tom leknutí hrnec vřelé vody na čerta vchrstla a jej od hlavy až do paty opařila. Tu hned musili nastrojeného čertáčka odnést a pak ten ubohý strojič za 14; dní nejbídněj a v nejprudčím trápení v svém mladém věku ze světa musil. E. A děvečka z náhlého leknutí dostala padoucí nemoc a až do smrti se ní trápila. B. Náš pan páter katecheta jednou nám povídal, že se na tisíce nešťastných příhod a jiných nemravností skrze Mikuláše stávalo*) a pak pravil: Každá věc mohla být s počátku nevinná, dobrá i také nějakým způsobem užitečná; avšak když lidé toho počali zle užívati, protož záleželo • mnohým na tom v zemské správě, aby to zlé přetrhla. A tak všechno Mikulášství a podobné pověrčivé a obecnému dobrému škodlivé kejklířství, které se rádo pod zástěru pobožnosti skrývává, co nejpřísněji se zapovídá.**) F. I dobře se stává, mohlo by se stát, že bychom i my z náhlého leknutí, jako ta děvečka do padoucí nemoce padli a co by z nás potom bylo! A. Náš pan učitel často říkává: »Děti, děkujte každodenně Bohu, že osvítil zemské vrchnosti, které mnohých škodlivých, svaté náboženství i zdravý rozum zlehčujících návyků a pověr možně přetrhují; neb kde pověry***) panují, tu pravé a čisté náboženství, láska k bližnímu, láska k vlasti, svornost a pokoj v obcích, zdravý rozum, šlechetné srdce a zdraví těla hyne.« D. Což na Lucii bychom byli zapomněli! Jak pak ta vyhlíží? G. O ta jest strašlivá! Ta bere vám neposlušné děti do břicha. D. Oho, toť by musilo být břicho! A. Co pak jest potom všem! To ať nám nekazí naše vánoční radovánky! A což po tom, bratříčkové, když je štědrý den! D. Ten den mne nejvíc těší. E. Mne


*) Otcové, hospodářové venkovští, představení obcí nahlédněte do knížky pod nápisem: Nešťastné příhody k výstraze nezkušené mládeže — na stránku 4Krnon, a zde se přesvědčíte, jak hrůza a strach dětfm řdraví kazí! Náš šlechetně smýšlející vlastenec a dítkomil pan Jan Karas, mě-ťan pražský, nešetře pře'i noho ontr^t nechal tento užitečný spis z němčiny na řesko pro dobré české mládeže od našeho pro český lazvk vysoce z sloužilého vlaste ce, pana Františka Jana Torasy. též pražského měšťana, přeložit a svým velikým nákladem 1 P. 1794 v\tlačit Ejhle, cechové, přeuš echti-lého příkladu pro vás! Kdyby v pěti tisících Čechů toliko dva Kar.isové byli, jistě liy s českou literaturou, s českým jazykem, ^s českým srdcem a myslí j-isněji v\hlíželo! O změtení časové, kdežto se Cech Če hem býti stjdí! **) Viz cis kra] strážný neb policie řád od pana Jana Rotha u vydanrm a úplném výtahu všech pro české království ustan' vených zákonů, 7. díl, str. 69. ISr. 36.
***) Etymologia dle mého zdání je, že mimo to, aneb po tom, co musíme dle zákona zjevenéh > a utvrzené zkušenosti a zdravého rozumu věřit, ještě více věříme, tak jakoby se řeklo: po víře ještě věřiti; a odtud české nazvání pověra složené z po a z víra. Po érčivý človék je tedy ten, který věří více, než pravda jest. Tak byli Fsryzeové pověrčiví, když Kristu domlouvali, že by v sobotu, t. j. v svátečný den uzdravoval (Luk. 7. a 13.), pak že by jeho učedlníci v sobotu klasy trhali a jich, lační jsouce, jedli. (Mat. 12. Luk. 6 Mar. 2 )

Předchozí   Následující