str. 122
taky! F. Mne taky, ač cely den u nás nejíme, z toho si nic nedělám; potom na večer to lépe chutná. A. (Radostně.) A tu přijde pastýř, začne na pastuší troubu koncertovat a po něm hned zas náš ponocný hřmí na roh: hůt, hůt, hůt, bůthůthůthůt, hůůůůůt! To je vám tak radostná noc, že —
B. A což, bratříčku v kostele! Ta opět na kůru pěkně hrají a po česky zpívají, až srdéčko plesá. Všecko se na ten den raduje. C. (Opravdově.) Já bych nevyšel na štědrý večer v noci ven, kdyby mně nevím kdo co dal! D. A proč pak zase? Vždyť pak již na štědrý večer Mikuláš nechodí!
C. To vím, ale tu se děje něco horšího! F. A co pak? Snad zas Lucie bere děti do břicha? C. Ano, Lucie! F. Tak co pak! G. Inu, když chceš vědět, tak na štědrý večer jezdí na pometlích čarodějnice do čar! (Všichni se dají do smíchu) ha ha ha! D. To jest krásné rejtharstvo! G Vy se smějete, ale já tomu přece věřím, proto že jsem to od starších lidí kolikráte slyšel, a ti lidé jsou věru přece rozumější nežli vy! D. Jest-li pak jsi sám ty pometlojezdce viděl? G. Hm, to bych si také dal! D. Nu, tak's jich neviděl! C. I ne, já se bojím ven vyjít, ale naše stará chůva je kolikrát viděla, jak lítaly z komínů — a ta umí o strašidlech, mužičkách, světílkách, potom o zakletých pannách, o divých ženkách, o ohnivém draku, o Meluzině, o oernokněžích, o čarodějnicích vypravoval, až vlasy vstávají. D. Milý bratře, já ti, jakž jsem od moudrých lidí slyšel, jako bratru a spolukřesťanu radím, abys na takové babské povídačky a šibalské vymyšlenosti nic nedržel. E. Raděj se raduj s námi a nedej se pověrčivým pohádkám v tomto přešťastném a přeutěšeném vánočním času a nikdy, co živ budeš, ošálit, neb takové divotvorné povídačky jsou, jak nám onehdy povídal náš velebný pán, »buď zdědilá nevědomost aneb šálení od lstivých šibalů a šeredných mamičů«. A chceš-li o tom přesvědčen být, tak čti pilně a s rozvážením tyto knížky: 1) Pomoc v bídě a nouzi; 2) Učitelé lidu; 3) Mravnou knížku pro měšťana a sedláka; 4) Zrcadlo příkladů: 5) Nešťastné příhody k výstraze mládeže, a 6) nyní na světlo vydaný život Davida. C. Což pak mně do knížek. Kdopak by si s nimi hlavy lámal a oči kazil. A jak jsem slyšel, že knížky nic dobrého s sebou nepřinášejí. A potom ještě tomu, kdo je čte, biblářů, písmáků, čtenářů a mudrců nadávají.*) E. Nesmýšlej tak, bratře, o našich českých knihách;
*) Tak nevřdomě, zpozdile, nelaskavě 'ať tak díme), pošetile ještě až doposa-váde mnozí, ach pohříchu, Čechové mluví a smýšlí, jakoby knihy k žádné platnosti, nýbrž k šk dé byly! Toť j«'St jistě přesmutný následek oněch pošmurných časů, kdežto Čechům, jak pan PeU'1 v své česk» gramatice v rozmlouvání o české literatuře zaznamenal, skoro milion českých kněh se šmahem jednak pobralo, jednak popálil», a obecnému lidu tím spů obem všechna příležitost k čtení orijata by a Že pak v mnohých z těchto knéh mohlo se cos vynacházet, co by z jistých ohledů v oněch časech jak pro katolické náboženství, tak pro oliecný pikoj a veřejnou bezpečnost b\lo škodu přinášelo, o tom žádný v letopisech českých zběhlý nepochybuje; však nyní, kdežto slavná cis. král. censura nic na světlo vyjiti nedopustí, co by škodlivé býti mohlo, nemáme tak bludně o knihách smýšleti. Čechové, probutftež pak se jedenkráte ze sna! Važte sobě svou jadrnou a od svých slavných předků tak vzdělanou řeč, kteráž se na důkladnost, krátkost, jadrnost a ušlechtilost nejvzdělanějším jyzykům, iakož je řecký a latinský, vrovnává.
|
|