náš pan učitel povídal, že žádná knížka, žádný spisek, žádný tisteček ani dost malá písnička nesmi vytištěna být, dokavadž za hodnou od slavného cis. král. soudního úřadu kněh, což censůra sluje, uznána a potvrzena není. Kdyby tedy v nynějších českých knihách něco škodlivého pro svaté náboženství, pro zem a pro čisté mravy bylo, myslíš, že by ti slavní, učení a nábožní soudcové kněh nebo censorové dopustili na světlo vyjít? S dojista ne! D. I také pravil pan učitel: »Kdyby, se opovážil knihtlačitel cos bez dovolení slavné censůry tlačit, tenť by co nejcitedlněj trestán byl.« Tak řekni, co budeš souditi nyní o českých knihách? C. Nu že jsou přece užitečné. F. Tak bratříčku, vždy smýšlej! Potom jistě tě všechny pověrečné bačky a tlačky omrzejí a potom tě ani Mikuláši, ani Lucie, ani ty pometnice strašit a děsit nebudou. A. A tak radujeme se a plesejme dnes — dnes slavírhe památku svého nejmilejšího Ježíška, kterýžto jako věčné světlo, světlo všem národům dal a všechny šeredné tmy svým nej-spasitedlnějším učením zapudil. Rceme s oním! Odstupte ohyzdné pověry! Vy jste porušitelkyně vší pravé nábožnosti, lásky k Buhu a k bližnímu! mořitelkyně srdce a mysle: záhubkyně ctnosti, tyranky rozumu, dračice čisté radosti a spokojenosti a loupežnice zdraví a věku! B. Pryč se všemi pověrami! Ježíšek buď vždy s námi a jeho nejsvětější narození, život a smrt buď nám vždy za příklad; jeho pak učení buď vždy v mysli a srdci; tak dokážeme, že neviňátko milujeme! D. Tak bratříčkové, tak nás i Ježíšek více milovati bude! D. Já již více na Mikuláše ani na Lucii ani na čarodějnice nic nedám, přidržím se raděj Ježíška, moudrých lidí a užitečných kněh. Chci vždy dobře dělat a tak budu také neviňátko betlémské milovat!