Návštěvy nebožfíků.

Ve statku u Žemličků v Osečanech na Sedlčansku sloužil čeledín — bujná to krev — neposedný hoch asi 151etý. Mluvilo se jednou ve statku o oběšení a tu povídá čeledín: »To také musím zkusiti, jaké to je.« Druhého dne pověsil oprátku na trám ve stodole, a strčil do ní hlavu. Uklouzla mu noha — stažené hrdlo přervalo mu výkřik. V okamžení se zalkl a oběsil se do opravdy. Když ho lidé nalezli, byl již bezduchý. — »Teď nás bude strašit,« povídá panímáma, utírajíc si oči. — »Já vím prostředek proti strašení,« ozvala se bába Janotová. »Oběšenci se sváží palce u nohou — pak nebude strašiti.«

Jiná pověra jest tato. Které děti by se bály svých mrtvých rodičů, že je budou strašit, nechť políbí jim ze spodu nohy — (totiž šlapadla) —, to jest prý neklamný prostředek. Babička Janotová umí měřiti oubytě, zažebnávati stříly, nakuřovati, zaříkávati uhranutí, léčili různé nemoci čarovnými prostředky; ode všech jest velice vážena a její slovo mnoho platí. Nerada své tajnosti vypravuje; ale dala se tentokráte pohnouti, a tu mi vypravovala zajímavý příběh, který prý sama na své oči viděla, a o jeho pravdě jest přesvědčena.

»Šla jsem z Křečovic.*) Byly toho dne krtiny a tu zdržela jsem se tam do pozdního večera. Pořád mne pobízeli, abych ještě zůstala — a tak jsem šla sama pozdě večer domů Byla již dosti hustá tma. Zrychlila jsem krok; po chvíli minula jsem Velběhy, Vápenku.**) Za nedlouho byla

jsem v Kravařovicích.***) Něco mne nutilo, abych se ohlédla. Jako ve zlém tušení, nechtěla jsem, ale na konec jsem mnsila. Otočila jsem hlavu a tu spatřila jsem starého, v rubáš zahaleného, tak jak byl do rakve uložen a dnes právě ráno pohřben. Hrůza se mne zmocnila. Cítila jsem jeho přítomnost za sebou, jít jsem ho neslyšela, požehnala jsem se svatým křížem, aby mně Pánbn zlého chránil, a zrychlila jsem krok. Ani jsem se nemohla pomodlit, tak jsem byla popletená. Došla jsem až k sv. Trojici, (kaplička několik minut od vsi) a nanovo rnusila jsem se ohlédnout (ač jsem sama nechtěla) a zase jsem ho spatřila asi padesát kroků za mnou neslyšitelně jdoucího. Můžou si představiti, jak mně bylo. Avšak teď se mi odlehčilo, pomyslila jsem si, že za mnou dále nepůjde, alebrž, že půjde od sv.