str. 127
Písně slovenské z Bošácké doliny.
Sebral J. L. Holuby.
Šuhajova matka'
Vezmi ma, šuhajko, builem ťa pnslúchať, Tvoju stará matku I údem si šanuvať. Voily jej nanosím, do Koti« nalej
|
Šuhajova máti.
Šuhajova máti, Jako plaňka v hati, A mnja mamička, Sladká jab enečka. Šuha ova manka Veliká cig^nka; Bodaj jej vytostla Na hlavě poliánka! Na hlavě pohánka, Ab)ch jej hu žala : Věru bych som jej hu S kořením trhala! Šuhrtjova máti Tak mi odkázala: Aby som jej dumov Syna posielala; A já jej . dkážem Takovú otázku : Nech si ho přiváže Doma na reťázku.
|
Nevěsta.
Komu zeje najb'ep, jako je nevěste? Muža pošle dumov, sama pije v meste. A. ked přišla domov, kázala mu skákať: A on, nebožátko, dal se před ňú p.akať. Uchyť palicu. utékal ven dveřmi; ťozríte vy 1'udé, jako sa ma bojí! Pozr pod lavicu, na tlstú pa ica : Ale ti vypráším tv ju pukanicu! Prišel on do izby, sádel si on na zem: Pozrite vy, rudé, jaký je to blázen!
|
Variant.
Komu že je horšej, jako je nevesce? Muža pošle r* biť, ona ide dze sce. Kedmuž domom přišel, ká/ala mu skákať: A on, nebožátko, dal sa před ňú plakat „Ženo moja mladá, nerob že mi toho; Jíeby si mi dala n>ečo varen ho!" r„č') že by som daia, kerú šíbenicu? Leda tú palicú, čo je pollavicú?"" Chycila paiicu, podepřela boky ; A on, nebožátko, ven dveřmi v útěkyt „„Pozrite vy, 1'udé, jaký je to blažen t Já mu dávám jesei, a on utéká ven, Pozrite vy, lüde", jako sa ma bijí; Naučila som ho po svěj dobrej voli."" Lahéi pollavicú (pod lavicu), přikryla
ho mechem; Nazierala naň ho: čí už tam nezdecbél!
|
Neohrabaný Jano.
Jano velký, ty si tenký: Naotáčaj kúdeli; Privaž kameň trídsať funtov: Kývaj, kývaj koleny!
|
Holohlavý a málozubý.
Úvej, úvej, nariekam, Všetku hlavu li iíú mám; Hlavu holú, zubnv málo." Co já lniešny robiť mám? čím som tancuvať počal, Hned' som cez hubu dostal, Od tej Kači susedovej: Že som ju do taucu vzal.
|
Šikovná žena.
Já mám ženu šíkovnú, Na vše věci richtovnú; Nevěděla, čo sú krávy, Dala prasatom otavy. A já, člověk ubohý, Nichto mi to neverí.
Čepec dala na hlavu, Čo malá mať na svadbu; Z daUky sa člověk bojí: Čo to jaký strašák stojí?" A ju človtk ubohý, Nichto mi to neverí.
|
|
|
