Předchozí 0135 Následující
str. 128
Šaty mi ozvárala, Do komína ich dala, A do kachel zakúrila: Aby usßhly do večera; A já, člověk ubohý. Nichto mi to neverí

Kávy mi navařila, Múkú ju zatřepala;

Navařila mi omáčky, ťolámala tri vařečky !

A já, člověk úbohý; Nichto mi to neverí !

Podivná žena.

Táto pieseň je naisto z Moravy do Bn-šáckej doliny přenesená, jako sa to v řeči poznává. Podávám ju tak, jako mi ju spievala jedna mladá žena v Bošáci,



Jaké mám trápení! Galoty plátěný, Vaj ky roztrhané, Šajnů neni!



Bár já šajnů nemám, Preiica sa dobré mám; Každý deň zemáíky K snídaní n áin.



K frištuku pečené, K obědu vařené, K večeři s omáčku Zadělané.



Jak som sa oženil, Jak by mi hlnvu sfal! Škaredu Marínu Zlú som dostal



Dělává knedlíky, Jako džbán veliký, Patnáct ich sežere Vedle chuti.



Sedora funtov ma^a, To by bola řása ! Nepostačím jej ho Domom nosiť !



V čelusťarh sedává, Celá začiernená, Jakoby ko níny Vymetala.



Vajíčka zabila, Všetky ich vypila : „To kocúr udělal!" Mne pravila.

Vo pytlákoj.

Povídka z okolí bysterského.

Podává Ignác Hošek.

Ten pytlák, ménem *) Vincek Lhoteckéj, byl nemanželský dítě. Dyž byl vodrostléj, potloukal se, nemněl žádnyho, jeho matka mu a) umřela. Potloukal se světem sem tam za pastefca, ale nigde dlouho nevydržel, protože byl ukrutnéj darebák. Ujal se ho nrůj děda a chtěl, aby aby se mu dostalo lepší vychování, aby z něho nebyl takovéj tulák. Ted ale nemoeh s ním taky nic spravit. Mněl ho u sebe dvě léta, 3) něco mu vyved, tak mu vyflekal kanduš pořádně a vyhnal ho vot sebe. Dyž ho vot sebe vyhnal, potloukal se mezi lidma jako dříf, na nádennictví, na službu, protože nigde dlouho nevydržel. Můj dědeček mněl velkýho hlídacího psa; jednou v noci pes začal hrozně parádět, ščekat, a dědeček vyšel ven. Přídě ven a vidí psa u kurníku, a nohy čouhaly ven. Von chytil chlapa za nohy a vytáh ho ven a poznal, že je to Vinca. Mněl juž pět slepic zadávenejch f pytli. Dědeček se ptal: »Co pak ty, Vinco, že mně tohle děláš?« — »Mám hlad,« votpověděl, »nemám co jest«. —


1) Obecně se říká: m ý n o. — 2) Obecně se říká: j o m. — 3) S krátkým e.

Předchozí   Následující