Dědeček vzal bejkovec a vysekal mu ale pořádně. A to byla na dědečka vod něj první msta.

Vot teeh časů se potloukal mezi lidma, živil se krádeří,4) ale nejvíc pytláctvím a nejvíc ve voboře kunštátskýho barona. Ten byl moc vod něj pronásledovanéj. Jednou ho nápad, jak přes vohradu přetahoval za-:střelenýho jelena. A dyž ho baron oslovil,5) co to uďál, ten namněřil pušku, a dyby baron nebyl mněl rychlýho koňa, byl by ho zastřelil. A to prováděl tak až do roku asi dvaaštyrycátýho. Na to ale ...

Můj dědeček mněl koupenéj mlejn ve Svojanově, a při tom mlejně byly pozemky vot panství votkoupený, ale nebyly f knihách ftělený. A jeden pán za druhým panství kupovali, aš to přišlo na pana Krista; ten ty pozemky chtěl tem lidom 6) vodebrat. Dědeček ale se s ním vo to soudil, a pokad.byl dědeček žif, ten pán nemohl7) s ním nic spravit. Dědeček dycky to na ňom vysoudil. Vincek negde v hospodě vypravoval, :že má na dědečka zlost. Dědeček mněl tam z jednym mynářern spor vo vodní ham, a tak se to doneslo milým pánoj na zámku, a ten pán se domluvil s tým mynářem a ešče z jedným sedlákem, keréj mněl taky na dědečka zlost, aby Vincek dědečka zastřelil. Pán mu dal padesát zla-tejch, mynář dvě míry pšenice a sedlák hrnec másla, jak Vincek vyznal, dyž ho ve Svojanové vyslejchali. Viděl sem ho sám, dyž ho chytli •v Houstupě8) a dyž ho vedli: vysokéj, vyzábléj člověk, jom tak moc nescházelo na sáh vejšky, řítkéj plavéj fous pod nosem a tak připlávlý vlasy. Flintu nosil dycky sebou: mněl haluz vyvrtanou a v haluzi skovanou 9) hlaveň a f kapci mněl pažbu.

Předvedli ho ke krajskýmu soudu f Chrudimi, ale von za několik dní útek tam vocád ešče s pětima. Teď prováděl děsný činy. Žádnéj myslivec nechtěl ani jit do lesa. Nač namněřil, ničeho se préj nigdy nechybil. Byla na něj vypsaná cena padesát zlatejch, gdo by ho dopad. Byl vypátranéj w Dolní Lhotě w Mikulášovým lesi, že se tam zdržuje z více soudruhama. I0) S Poličky bylo vysláno11) štyryadvacet četníků. Dyž ale vopstoupli les a přišlí až nahoru v noci, tak jeden s těch četníků vostal spátky, byl nejakéj mladík. Vobával se nahoru jit. A mezi téma četníkama 'byl policajt svojanovskéj Jozef Fixa, můj strejček. Dyž vystoupili až nahoru k samýmu vrcholu, tak ti poznali, že sou přepadeni. Uhodili do vohňa a uprchlí. A Vincka si dobře zamerkoval strejček a střelil po ňom. Ale Vincek se ešče vodvlekl12) kus a zahrabal se do stlaní.13) A tam ho třetí den sedlák, dyž vezl12) stlaní z lesa, našel. Mněl šesnást broků í sobě, u sebe mněl dvě pistole, dva dlouhý nože a kus jedu tak jako slepičí vejce.

To vypravoval mynář Antonín Moravec z mlejna v Hamřích.