Věřte, to je divné a tož obá sú zdraví, divila sa stařenka Ho-řélkova.

A tá Trčálčena tam přišla a na teho chlapečka sa ani nepodívala. Enom sa vypořádala a šla pryč. Tož Hanča až plakala, že nač ona sa za tú kmotřičku dala.

Antoš hledači na to pil z mrzutostě tým věcéj.

Starý Křupala o Antošovi nechťél ani čuť. A dyž, tož naň za-třhái.511) Préj, co je to za chlapa, takový korhel512) je z něho. Pije jak na vlčí kozu.513) Je taják úí, brzo by sa nedopjáí, a bruch má jak malena,514) ani na boty si nevidí. Dokel nebyl na tom hospodisku, být jak hvíždž.515) Zdaž bych sa toto nestyděl — takový mfadý chlap! Okále má na vrch hlavy, jak žába, dyž jí uřežu kytky, a ruky sa mu třasů, brzo by ani'hrnek s kafem neudržá}. A z čeho to má? Z toho trunčiska. Já móžu ešče tak ruku hoře držať, Panebožechvalatvá, ani sa ně nepohne — ukazováí — a jak su starý a nadělal sem sa jagživo hned" buďa malým. Dyž sem pásávál, vyzlék sem kabaňu516) a dál sem si ju pod nohy, aby ňa v ně neozíbalo. Včil o tem děti nevíja. Ale večer sa nachllpu kýšky ze zemňáky a on do sebe pořád tú otravu leje — dež by sa také dělo! Dobře pravíja: Dokel lidé chléb jedli a vodu pili, dycky dobře živi byli. A jak sa člověk zmladi zdřžá, tož to potem na starost svítí, svítí . . .

Ale už také starý Křupala nemjél téj páry, co prv. Na poli eáče aj ostrévky517) sám vláčit a gumát. Dyž mu Janek dometal: Dyž vy sa s tým, tatíčku, tak dozíráte! pravil mu: Ja, šak sa s tým už ošterovaf nebudu, už ti to jedno po druhém nechám. Ani kůň netáhne věc než móže.

A posleď aj si Křupala vzal do hlavy že míadé nutkáf na tú hospodu a že je céřiném neščesřú na příčině.

Sak nevím, rozvažovat, mnohý člověk jak ide do kosteía, přemýšlá, jak by moh někoho okmíniť518) a dyž z něho vyjde zas tak; a já dycky hledím, abych nemjél ze žádným pohoršení- co ně do děíá, spravedlivá zaplatím — a tož včil zlé na zíé na nás leze. Ale to sú ty staříkovy peníze. Antoš je třetí koleno. A móže mu praviť nepraviť — zhoří to na něm jak na psovi.818) To sem si vychová! psa na svú nohu.

Ja snáď to také vezne jakýsi konec, rozbírala ho matka. Ale u Trčáiků byl cochvíla lom.519)

Křupala tak vjadl a býl pořáď jak otrúcený. Dyž sa ho na neeo Ptali, museli sa ho aj třikráť ptať, taják by nedoéúváí. A z teho nedy zas začal sám od sebe o iném, než byla řeč. Nedy míuvíl z cesty, až. sa ho báli. Ale zas sa vykřísíl.