Nepojedu na robotu, až pojede Hrčka, kolečka mu vrzúgajú, veze na nich švrčka.
|
Pepek pořád zpívat: Hycta •— svycta. Ale šak, dyž sa z děťma ne-j-ozmázá, tož ony sa brzo naučíja mluviť dobře.
Stařena nedy aj staříkovi brčala, že si enom na Pepkovi zakládá. Dyť to Maruši musí byť líto, že si téj cerky ani nevšimne, taják by ani nebyla jejich.
Ja, co bys meta zas ty, stařeno, dyť ti musím něco nechať, smít sa jí stařík.
Ale šak aj na cérku pamatoval. Dyž odnekel přišel, tož obům děťom jednak přines »vítaného< a z jarmaku jim dál »jarmaěného«.
A de keré pékůéjší jabko, dáváf jich za okna. Ale potom už ze záokňé byly vybrané v zimě, a přeca zavdy stařík příďaci z venku, v každéj ruce držál jabko za stopku. A tož děti k něm a zpínaly sa po něm taják kozlacka.
Stařena také nechtěla ostať pozady, tož zas dávala do slámy v nohách v ložnici zaležať zimule526) a tož sa potom chválila: Aha, mhm, co to máš? — Aha, mhm, trnku. — Aha, mhm, des ju vzal?— Pod komínem v hrnku.
Tanu, jako už staří lidé. Taják ty děti. Enom že děti hledíja všecko samy, a staří zas — už jím to tak nepříde samým vzácné — tož si myslíja: Tanu, nech je jím aspoň dobře, dyž sú malí, šak doví jak jím dysi bude. Na ně to zlé ešoe Ceká a my s pomoci 527j Boží už sme nájhorší předržali. A už enom pohlédajú tam na tú druhů stranu. —
65 °) vousem podrostkra. 621) tahat za vlasy. 521) houpal. 5a3) Fřkalka — hračka z jablka, dřívka, ořechu a niti. Na dřívko uváže se nit a navlékne se do dírky leskového ořecha vyvrtaná tam, kde byl ořech ve slupce, dřívko prostrčí se ořechem skrz dvě jiné díry, na sploštělých stranách ořecha vyvrtané, dolejší konec dřívka zabodne se do jablka. Dřívko musí být tak ostrouháno, aby hořejší konec mohl se na ořechu volně otáčet a nepropadl. Když za nit navinutou na dřívku se zatáhne, působí fřkalka zvuk — frče. iíi) Brkač vyrobí se zářezem v brku. Jazýček takto vzniklý vyluzuje při foukání zvuk. 5i5) žahadlo. 556) zimní hrušky. *") ze spisovné češtiny, nářečně: s pomocú.
