který česal právě višně a se stromu to pozoroval, vida, že je zle, skočil dolů a běžel Frantíka odehnat, neboť věděl, že kocour jest proměněný hastrman a Frantíka by byl dozajista utopil. Kocour vida, že se mu lov nepodařil, skočil do rybníka, a víc po něm nebylo památky. Za to dostal Frantík pořádný vejprask od ovčáka, že ho tak ustrašil. Dědeček zdejšího kožešníka Jelínka jednou šel nasbírat suchého proutí; byl již starý a schýlený. Když přišel k Tuchorazu, tak mu hastrman zastoupil cestu. Tak neříkal nic, obešel a šel k jezírku z druhé strany, a on tu byl zas. Nechal tedy sbírání a šel domů; lehl a třetí den zemřel. Co pak se na-škádlii hajné Hyské z Bažantnice, když chodila pod Tuchoraz ke studánce pro vodu. Stále ji soužil a dělal ouklady, až jí někdo poradil, aby ho šlehla růžencem._ Tak ho sešlehala; on sice útek', ale vyhrožoval jí. Bála se potom zase msty a přestala tam chodit. Když pak začaly ty hory, tak se ztratil, a žádný neví kam: buď ho někdo zastřelil anebo měl málo vody a zašel. Že by se na Tuchoraze někdo byl někdy utopil, nebylo slyšeti.

Jest již věru svrchovaný čas, aby se přikročilo k zevrubnému popisu a k zobrazení lepenic, zajímavých těchto staveb, prve než úplně zaniknou. V nedlouhém čase vyhynou úplně, a budou si jen staří lidé o nich povídati. Neumělou rukou zachycuji a chudými slovy popisuji to, co ješlě dnes existuje. Snad nalezne se odborník, který jednou napíše důkladnou studii a spracuje šíře vděčnou tuto látku. Beztoho budou naše útulné vísky za nemnohá desítiletí toliko v pohádkách a v obrázkách. Nová obydlí staví se již z trvanlivějšího kamene, slohem a způsobem zcela jiným, než byla stará, slohem tuctovým, bezmyšlenkovým. Každý moderní rolník, ba i domkář rád se zbavuje »té staré barabiny«, a jeho vkusu i potřebám spíše odpovídají kasárnické budovy. Lepenice zanikají také často ohněm, ale ještě více stářím, takže prohnilé a červotočinou ztrouchnivělé nahrazují se bezpečnější stavbou, ale bohužel nikdy již v původní podobě. Způsobem lepenicovým se již vůbec nestaví. Ony stavby, jež jsou dosud po různu roztroušeny, stojí tu jako zvětralé pomníky dávných dob. očekávajíce neodvratné zkázy a záhuby . . .

Nalezneme ještě skoro snad v každé vesnici, zvláště na Strašecku, když ne několik, alespoň jedno staré stavení ze dřeva; zde vidíme stodolu neb sýpku, jinde opět ch:\lupu neb statek, které se vždy svým zevnějškem nápadně liší od obílených sousedních ostatních stavení vesnických. Obzvláště v Podlesí vynikají svou červenou barvou lepenice. Že zachovány zobrazeny jsou některé vynikající alespoň fotografií, lze děkovati jen