jezdi po oku dokola, a nemocný ať se pomodlí k sv. Barboře Otčenáš a Zdrávas. Zaříkává se třikrát: večer po západu slunce, ráno než nemocný jí a večer. (Bernardice).

4. Na neštovici. Ve jménu Boha Otce + i Syna + i Ducha + svatého. Svatá panna Barbora měla devět neštovic ; od devíti k osmi, od osmi k sedmi, od sedmi k šesti, od šesti k pěti, od pěti k čtyřem, ode čtyř ke třem, ode tří ke dvoum, ode dvou k jedné, od jedné k žádné. Šel svatý Pán Ježíš po svatým mostě, potkal svou milou máti. »Kam jdeš, milá máti?« »Já jdu pro tři dobrý neštovice.« »Kam je dáš?« »Svatému Janu, svatý Jan svatému Štěpánu, svatý Štěpán svaté panně Barboře, ta je shodí do moře.« K tomu mi dopomáhej Bůh Otec + Bůh Syn + Bůh Duch + svatý.] Amen. Otčenáš a Zdrávas. Při zaříkávání dělej palcem přes oko šikmý X křížek. Zaříkatí se musí třikrát, buďto na večer nebo ráno.*) (Svatkovice).

5. Padne-li ti něco do oka, uchop za brvy hořejší víčko oční, třes jím, a při tom říkej : Když jsem šel okolo potoka, padlo mi něco do voka. Kdo mi to vyndá? Panenka Maria. — Když jsem šel okolo trní, už mi to ve voku brní; když jsem šel okolo meze, už mi to z voka leze. (Bernardice).

Ve Staré Říši na Telecku lid věří, že právě o půlnoci na den sv. Jana Křtitele (24. června) kvete kapradí. Květ jeho činí prý toho, kdo jej nahý jsa utrhl, neviditelným.

V prvé polovici minulého století sloužil ve St. Říši u Máců za pacholka jistý Rus, uprchlík z ruské armády ve válkách napoleonských. Sloužil tam dlouho, jelikož do vlasti se vrátiti nesměl. Posléz však silná touha po domovu se ho zmocnila, jež stupňovala se, když musil mnohé úsměšky snášeti pro své podivné způsoby a hlavně pro svou řeč, nebot se snesitelně česky naučiti nemohl. Dlouhý čas ještě smávali se kdysi jím proneseným slovům: »Železný na svatbu prichodi, kytku maješ.« Přiběhl Prý totiž jednou z maštale a radostně slova ona volal, neboť vůl, jemuž říkal Železný, hodil si při žraní kus trávy na rohy. Slova ona značila.