cek jojčál, jak by ho na nože bral. Maruša už byía mrzutá. »Neplač, kupíme ti pleskač, budeme ti pleskat' a ty budeš vřéskať,« vyšk-éřaía sa chlapcovi. Ale ten zvorýňál ešče věcéj. No, počkaj, jak půjde handrlák,534) já mu ťa dám, a on ťa strčí do měcha.

Ja, tak ho nestraš, Maruško, pravil stařík vchoďaci do izby. To sa potem diťa zkazí, bojí sa všeckého.

»Bojím handyláka!« vřeščál chlapec.

Stařík vzal chlapčeka na klín a připrávjál k něm: Syneček bojí handrláka. Neboj, neboj ! Staříček vyhřeší handrlákovi a on uteče. Udělal bó, syneček? No, ukázaj, ofúkáme.535) A šak to sa zahojí. Daj ně, Maruško,, nejakú haderku lněnnú a kúšček nitě. Dáme na to červotočin. Stařík zasypal prst, uvázal a potem těšil Pepka : Počkaj, pojedem do Peštu a než přijedem dóm, bude to zahojené.

Stařík držaci synka pod pažama hújšál ho na koleně pozpěvujaci: Táak jedúu páani ! Táak jedúu páani! Tak sedlaci, tak sedlaci, tak t A dycky nájposledy ho kolenem vyhodil nauzvýš, přidřžajaei ho rukama.

Synček sa dál smiř.

Maruša zas sa hrála s cérkú, aby jí to nebylo líto. Říkala jí: Tujeni, tujem, továzíclu, otujem ty tvú nozictu. Stláb, stláb, stlábf Tož Rozárka se smíla také. Aj Křúpalka sa rozesmíla. Jak ležala na ložnici, popřela sa na ruku na bok a dívala sa na ně.

A nevyhazuj ho tak nauzvýš, opakovala taťka, až mu nespádná čepky.536) Chafikáte53'7) sa s němá a potem budu rozmazaní.

Ja, což nám to závidíš! pravil Křupala. A hádáí zas synkovi z dlaně, jak je starý : Tu je hák a tu je kluka — ty si starý jak tá ruka. Až na vesno, dá-ji Pámbu ve zdraví dočkat", já synečkovi chytím kosovca a naučíme ho zpívat. Víž-i, jak ten měchařů538) kosovec zpíval, dyž sme tam byli spolu: Zašubraná,539) de ideä? Žádnéj bary nemineš! A slarý hvízdal notu. No, zahvízdaj také!

Synek fúkal, fúkál, ale zahvízdat nemoh. Až začáí potahovat' do-sebe, tož sa mu to trochu podařilo.

Ja, tak né, pravíi stařík, tak hvíždžú enom eérky. To musíš zesC zajačí bobek, dyž sa chceš naučiť hvízdat

A vy ste zedji, stazíctu, zajací bobet? ptal sa Pepek.

Všeci sa dali smít

To je jádro ! To je šelma vybíjaná !

V téj sa otevřu dveři, a pan doktor véjďaci zastal všecky v jednom smíchu.

To abych se vrátil, praví. Tady mne néni třeba.

Ja, já bych raci, dyby nebylo třeba, pane doktore, praví Křúpaika. A začala sa dotěžovať, že jí to nedá spať, že jí vyhrává v prsoch, jak na varhany. Pan doktor sa plál, jestli to po téj medecíně.

Já dávám, pane doktore, vinu tom vínu.

Milá matko, to je tak. Vy, když jste si nic nedopřála jaktěživo, teď