i Ducha svatého. Po těch slovech slož opět ruce své křížem na hlavu nemocného a říkej dále: Šla panenka Maria přes zelenou louku, potkala ji růže červená, růže modrá, růže černá a růže bílá. Červená růže spala, panenka Maria se jí ptala; kdyby byla červená růže nespala, nikdy by se jí panenka Maria neptala. Proč jste sem přišly, z jaké příčiny? >Přišly jsme škodit této . . . (jméno) do její hlavy, do jejích očí, do jejích spánků, do jejích uší, do jejích zubů, do jejích dásní, do jejích tváří a celého těla.« Červená růže, modrá růže, černá růže, bílá růže, jestli jste. přišly z vůle škaredého větru, vyjděte větrem ven; jestli jste přišly z vůle přílišného potu, vyjděte potem ven; jest-li jste přišly z vůle leku, vyjděte lekem ven; a jestli jste přišly z vůle vody, vyjděte vodou ven! Červená růže, modrá růže, černá růže, bílá růže, já vás nevyháním ze své moci, ale já vás vyháním s Kristovou pomocí! Zmizte se, zmizte, jako se zmizel dabel před Kristem Ježíšem Pánem; zmizte se, zmizte, jako se zmizel Boží ohníček až na popelíček. K tomu mi dopomáhej Bůh Otec, Bůh Syn, Bůh Duch svatý. Otčenáš a Zdrávas. (Bernardice-Bílinka.)

10. Na škrkavky. Ve jménu Boha Otce, i Syna, i Ducha svatého. Já N. počínám N. lekovati na tyto škrkavičky: na dlouhý, na krátký, na srdečný a jaký jsou. Byla svatá Briga, tři překrásný dcery měla; jednu učila šíti, druhou přísti, třetí škrkavičky na klubíčka víti; běžte škrkavičky, běžte ven! K tomu mi dopomáhej Bůh Otec. Bůh Syn, Bůh Duch svatý,] amen. Stírej při tom rukou po břiše nemocného a pomodli se Otčenáš a Zdrávas. Lekuje se tři dni po sobě, vždy ráno na lačný žaludek.

(Jeslřebice.)

Na hoření vodorovné trámy lepenieové kostry položeny byly trámy vazební, o něž opíral se jednoduchý krov, a to buď »na osla« bez hambálek anebo >na stolici« s bambálkami, asi ve dvou třetinách výšky krovu postavenými.

Nejjednodušším a nejrozšířenějším materiálem krycím byla sláma, pod jejímiž střechami bylo vždy teplo. Střecha byla vždy proti stavení dosti rozměrná, přečnívajíc na všech stranách, hlavně však nad zápražím, aby tu bylo sucho. Staří vždy na to pamatovali, aby okap byl dále ode zdi, tak aby základy vlhkostí netrpěly. Hrany střechy ďoškové bývaly okrášleny malými zastřiženými snopky záklasníky. »Aby nezatíkalo«, položeny byly na šáru či na hřebenu jejím plástvy drnu, a sice tak, že počátek každého kryl konec následujícího, z něhož často vyrůstaly různé květiny, obzvláště netřeš. Někde na hřbet krytu kladeny byly pro větší