Sýpka v Zilině. Fotogr. F Duras.

jistotu snopky smočené v mazlavé hlíně a teprve na tyto drn. Vrstva slaměných snopků bývala obyčejně dosti silná, aby nemohla propršeti, takže taková střecha podobala se svými rozměry proti malému poměrně dolejšku, jmenovitě u nízkých domků, spíše nasáklé houbě. Malé místnosti pod ní měly také tu výhodu, že se daly v zimě lehko vytopiti, ačkoliv nemotorná veliká kamna s pecí, jež byla v každém stavení, k šetření paliva nijak nepřispěla.

Zřídka kde nalezneme již krytbu šindelem; nejspíše ještě někde u lesa, kde materiál jest po ruce. Na př. myslivna v Oboře, hájovna na Hudě a v Lánech č. 53, které nejen že mají střechu šindelovou, nýbrž i dřevěné stěny jich pokryty jsou šupinovitě šindelem. Dále jsou to dřevěné zvonice, zvoničky a »zouváky«. Dříve i budovy panské, kostely, fary, školy a mlýny kryty byly takto ; z těchto nalezneme ještě starou faru v Srběi, kostel v Zelenících, v Libušině, kostel v Tuřanecb, kde dokonce vykazuje střecha čtyry vrstvy šindele na sobě, dřevěný mlýn u Třticf» (viz vyobr. Budský mlýn). Nyní zatlačen jest šindel ohnivzdornějšími taškami, prejzy či háky a břidlicí.

V zimě, kdy nemohlo se v polích pracovati, vyráběn byl šindel 'ioma »na vosném dědku«. Tento nástroj, lavici podobný, udržuje se ještě v chudším a v lesnatějším Strašecku, kde mnoho rodin živí se zhotovováním lopat, hrábí, cepů a násad k nim, děláním valů, okřínů, kvedlaček, měchaček a pod.; v žírném Slánsku povaluje se ještě tu a lam v kolnách. viz vyobr. při sýpce v Žilině na str. 193.