Co se lomenic týče, které na Slansku všeobecně štílem jsou nazývány, bývají na dřevěných stavbách velmi jednoduché formy, které ani zdáli nemohou .-e postaviti turnovským a pojizerským po bok. (Viz vyobr. č. 3., str. 141). Štít obyčejně jest jednoduše prkny bedněn, bez ozdob a bez kukly; jedinou viděl jsem v Honících č. 10 a to s korouhvičkou. Jen zřídka kde rozdělena jest plocha jeho na menší souměrné části, různým směrem prken vyplněné. Nejčastěji se vyskytuje celá plocha trojúhelníka štítu srovnána svisle přibitými prkny. Nejbohatší štít má domek č. 5. v Kalivodech (viz vyobr. na str. 137). Poněvadž štít nejvíce povětr-ností trpěl, chráněn byl přesahujícím okrajem střechy, podloženým prkny neb šindelem, okřídlím. Ve dvou třetinách výšky jeho vyřezány jsou vedle sebe dva malé otvory podoby čtvercovilé neb hvězdovité, sloužící k tomu, aby na půdu přiváděly vzduch a světlo.

Půdorys chalupy i slalku jest stejný, v Obdélníkové podobě stavěný a vždy úzkou stranou průčelní do návsi nebo k cestě obrácený. Na Jeto straně jsou okna i vchod, někde před okny i malá zahrádka Hned vedle čela budovy umístěnými dvířky vcházíme na zápraží vydlážděné kameny, někde o stupeň vyvýšené nad ostatní niveau země a před deštěm chráněné přečnívající střechou; zápraží táhne se podél celé delší stěny do dvora obrácené. Hned z předu u vchodu do předsíně stávala lavice k odpočinku nebo k postavení a k odložení různých předmětu. Do dvora vejdeme rozměrnými vraty, která jsou vždy kryta přezděným obloukem neb vodorovným břevnovím, krytým prejzy neb taškami, nad nimiž někde vysoký štít se vypíná; v dřívější době bylo i toto dřevěné Kde není postranních dvířek ve zdi ohradní, což bývá při užším dvoru, tam zasazena jsou v některém křídle vrat malá vrátka dřevěná. Vrata uzavírají se z vnitřní strany (se strany dvora) pomocí otáčecího nebo zasouvacího trámu. U Kořánů v Biliehově okrášlili si obílený oblouk nad vraty pěknou modrou vlnovkou, vinoucí se na obě strany a vycházející od poloviny oblouku.

V přízemí budovy nalézá se v předu světnice s komorou neb s kuchyní, někde i síň s poklopem kryjícím vchod do sklepa; v chalupě dostačila jen síň se sednicí, kde se nejen vařilo, ale i spávalo. O vnitřním zařízení sednice netřeba se zmiňovati, poněvadž shoduje se úplně s popisem světnic z jiných krajů Cech; proto by to bylo pouhé jen opakování toho, co v »Českém Lidu« již bylo popsáno. Při sbírání předmětů pro národopisnou výstavu nalezl jsem v celém okresu slánském jen dvě úplně zachovalé staré sednice staročeské, a sice v Třebízi u Bakalářů s dřevěným ještě stropem a v Hobšovicích u Pospíšilů č. 36. V ostatních starých staveních všude již přestavbou a novotami utrpěly a původní ráz ztratily. Za obydelnými místnostmi pokračují chlévy pro hovězí dobytek, stáj pro koně, někde ještě i kůlna; v prvním patře pak jsou komory neb »výrazní« sednice. Vše to jest pod jednou střechou.