,Zdař Bůh, popelíčku!« Hle, kteří to učinili, každému hned bolení zubuov přestávalo. A mnoho podobných klevet mohlo by se připomenouti (tamtéž). Z jednoho domu všickni vymřeli a jedinké pachole z toho roiiu zůstalo a to jest vidělo, kterak se v světnici dějin vznášel a potom v stěnu do díry vešel a lam se sám shromáždil. Pachole pak udělav sobě špunt, t,un ten dejm hbitě zašpuntovalo. Potom jinam a jinam vandrujíc a po vejrostu dobře po třiceti letech do téhož domu se navrátil, kdež slyše rozprávku, kterak z toho domu všichni vymřeli, odpověděl, že nevymřeli všickni, ale že jest sám z nich zůstal. A pro lepší uvěření žo jim ukáže jistotu a takž vstav ukázal díru v stěně zabedněnou a vypraviv jim

0 dýmu, špunt vyňal, a hned že ten dejm vyšel a jej nakazil, tak že

1 umříli musil. Kdo to může věřili ... (I. 44.)

Kdyby pak tak'býti mělo, jak vy o hvězdách neb planetách pravíte, však by z toho veliké bludy pojíti museli, nebo jestliže hvězdy a planety vládnou, tehdy povaha rodičův nezdědí se na rodinu. Nemoci žádné z rodičuov nepadnou dědičně na dítky. . . Nadarmo chválena bude pilnost učedlníkuov, když všecko sama planeta koná. Nadarmo mzdou, raddou, pohruožkami, trestáním lidé vohejbáni bejvají. A voráč musí chleba vezdejšího od planet žádati, netřeba mu nic kupovati, poněvadž z přinucení hvězd neb planet všecko se řídí a opatruje. Netřeba jíti k vrchnosti a prositi za dovolení koupě příbytku, neb mu to hvězdy samy objednají. Nidarmo radda a cesta se vyhledává k přistoupení k stavu manželskému, daremné jsou námluvy, daremné přímluvy, daremné posílání k rodičnorn, aneb poručníkuom a přáteluom i k vrchnosti, budeť dobrá manželka dána od planet . . . Nevinně zločinec trápen bude, jestliže planetami k zlému skutku přinucen byl a svévolně nic neučinil, ale bezděk planetě poslušen byl a jinačejším býti nemohl. . . Sumou, sjezdové říšští a sněmové zemští daremní budou . . . Pán Bůh odevzdal správu světa planetám (1. 47-48).

To také mluvil a smejšlel původ klevet o Bruneví kov i, o Frantových Právích, oPaškovi kováři, že takové jch knížek žádný nepřemůže a jim neuškodí, jakož pak i podnes se tisknou. (1. 45 b, 46 a).

Dávnjí mi Těšínské, že za tuto službu hojnou mzdu vezmu. (1. 111b).

Jako v.nky byly význačnou a výhradní ozdobou hlavy panenské, lak čepce byly určeny ženám vdaným. Odtud dojista má význam svůj 'čepeni« nevěsty, kterýmžto slavnostním obřadem po svatbě o půl noci dívka byla přijala ve sbor žen, odtud i rčení »dostati se pod čepec«, t. j. Máti se ženou, provdati se. Bývalyť čepce svátečním, nedělním nebo vycházkovým kusem obleku žen mladších ; staré babičky, které již daly