Č. 3. Čepec denkový rozloženy. Fotogr J. Hubl.

výhost marnosti světské, halily hlavu v pleny nebo zabálky jak v zimě, lak v létě Do práce všecky ženy, mladé, slarší i nejstarší nosily šálky.

čepce okolí mladoboleslavského lze rozděliti v několik druhů, a lo jednak dle materiálu vyšívacího, jednak dle tvaru, a konečně i dle způsobu práce (techniky). Nejpatrněji vynikají dvě skupiny čepců, lišíce se od sebe tím, že jedny čepce jsou vyšívány nití bílou, druhé zlatou. Venkovanky jmenují prostě prvé čepce bílými, druhé zlatými. Dle tvaru dělí se čepce bílé i zlaté opět ve dvě skupiny ; jsou buď půlkové nebo dénkové. Půlkové čepce sešily jsou ze dvou shodných dílců, rovných k týlu i k obličeji, až na to, že strany k obličeji mají ve výšce uší nebo poněkud výše po malém obloučku ku předu vypjatém ; obloučky ty sluly >uš čka«. Oba ty dílce pak jsou sešity v obloukovitém sestřižení nad temenem. Rozměry pravidelné jsou : Výška 17—19 cm., šíře u doletu obruby 14—16 cm, v ušičkách 17 —19 cm. Čepce dénkové (»dýnkové«) sestaveny jsou ze tří částí, a to ze dvou pruhů obdélníkových (15—18 cm. dlouhých, 8—9 cm. širokých), nad čele n seíílých, dole n brady zaoblou-čených, k nimž přišito jest dénko vytvořené ze čtverce 15—16 cm. širokého, přistřižetiím obou hořeních rohů v oblouk dálky přiměřené délce dílů postranních. (Viz vyobrazení dénkového čepce rozloženého, obr. 3.)

Co se lýce techniky, rozeznáváme čepce »bílé« v čepce plné, »uzlí-čkové« (také jim říkají »maršálové« nebo »krupicové«); k nim náleží také čepce »režné« neboli »šedé«, a v čepce prolamované (žurové, »kátrované«).

Všecky čepce, bílé i zlaté, šity jsou z bílé látky jemné ; za látku spodní, kde jest jí potřebí, bývá nejčastěji hrubší plátno domácí, čepce zlaté byly někdy pokládány ještě jednou látkou, teprve když byly již vyšity; z čepců bílých jsou ze dvojí látky čepce uzlíčkové, ať celé plné