str. 204
a Szlązakom leb z uszyma dali. Ztąd podziśdzień Czechy zowią Ezelfresser, a Szlązakom, uiąwszy suknie róg, ucho ośle ukazuią znacząc, że to chłopi bardzo mądrzy iako osłowie. I tak oszukani i osła ziedli i Polski nie dostali.« — Na 1. 217.-235 přetištěn leták: »Wielkie a podziwienia godne niebieskiey przestrogi cudo, które Pan Bóg na swym niebie teraz pokazał w Morawie, w Węgrzech. Czego się zatym śmiertelni spodziewać inaią i dla czego dawne, teraźnieysze i przyszłe pomsty opisane są, przez Jana Zrzencyckiego r. 1619.« Věnováno »Jerzemu Stefanowi Niemscie ze Krzciecic, Zulorskiemu i Oświęcimskiemu sędziemu.« Srv. Dziennik Warszawski, 1825, tom II. 355. Č. Zíbrt.
* K dotazu Prof. Dr. Jar. Celakovského o zahájeni trhu. V Chlumci n. Cidlinou od pradávna vztyčován prapor červenobílý na radnici při zahájení obilního trhu. Tak děje se v létě o osmé, v zimě o půl deváté hodině. Do té chvíle kupují jen domácí lidé máslo, vejce, drůbež a podobné, jakmile se prapor vztyčí, mohou nakupovat i překupníci. Po vystavění kamenné radnice umisťuje se praporec v prostřed náměstí u sochy Klicperovy. Julie Vlasáková.
* K českým pověstem o střevících z těsta. (Viz J. Soukup, Český Lid X č. 3.) Slyšel jsem povídat pověsti o střevících z těsta na několika místech. Ve Vinoři na Karlínsku říkali, že jednou jedna hraběnka z Černínů, kterýmž zámek tam patří, dala si v pýše udělat střevíce z bílého těsta. Šla pak pyšně přes dvůr do kostela, kdež seděla v první lavici. Lidi vidouce lo říkali, že jí Bůh za to potrestá, že to nevážno k Božímu daru a že oni kolikrát jej ani dosti do úst nemají. A také stalo se. Když přišlo k pozdvihování a kněz bílou hostii zdvihal, tu prý nemohl lo Bůh snésti, že s Božím darem, v kterémž on sám přebývá, kterýž roven je těstu hostie, tak naloženo, a že hraběnka tak pyšně z něho střevíce si dala dělat, kterýmiž se po zemi šlape. Zazvonil zvonek na pozdvihování a hraběnka se propadla. Zůstalo místo a to prý znovu zadláždili. Podobně s odchylkou povídal tu pověst Frant. Mužák, spolužák na obecné škole a kterýž ji as doma slyšel. Podobně vypravují i na Vlašimsku o dvou slečnách ze zámku, jež prý byly tuze pyšné a parádně a daly si, pýchou už nevědouce co, dělat střevíce z těsta. Šel žebráček jednou proti nim a žádal almužnu nebo chleba, ale ony jej odbyly I zaklel je, maje moc čarovnou, chudině že nedají, co takto plýtvají, a obě dvě se v ráz propadly do země. J. Hedrlín-Satalický
* Písnička učitelská o zábavě „Cedíce". Starý asi 82letý kostelník dal mi písničku, která prý se zpívávala ve Svarově (Kladensko) na zábavu o sv. Cecilu jako píseň muzikantská a kantorska (učitelská): »Slavný ouřad učitelský jest deválý kůr andělský, učitelové jak zemřou, hned před trůn Boží přijdou. Andělé je přivítají: Vítáme vás, kamarádi. Cecilie tak vítaje, na varhany ukazuje: Et laudomus grolija ine gcelsisU
Stochov, Karel Procházka.
* čertova postel, stůl a šlápatky spatřují se na Horce u vsi Plužné v okresu Bělském v Mlado-boleslavsku. J. Kóno pas ze Sudoměře.
|
|
