V. Krolmusa Slovník obyčejů, pověstí, pověr, zábav a slavností lidu českého.

V knihovně Musea království Českého v Praze chová se rukopis, fol., vázaný v sešlé již vazbě kožené. Byla to původně jakási úřední kniha, Krolmus pak jí použil k účelu zvláštnímu: Psal do ní v abecedním pořádku jednotlivá hesla s obsahem pestrým. Jsou tu zápisy lidové tradice, výpisky z kronik, paměti rozmanité a také dohady prapodivné, ovšem již neudržitelné v oboru bájesloví slovanského, výstřelky tehdejších názorů. Záznamy mají přes to historickou cenu a nebyly posud tištěny v télo souvislosti a obšírnosti. Proto jim dopřáváme místa v Českém Lidu, již z úcty k zasloužilému sběrateli a vlastenci i buditeli českému. Někde je text zkomolen, místy vůbec nedává smyslu. Ponecháváme však přes to doslovné znění, aby bylo patrno, jak si vedl Krolmus při své práci, jak některá hesla úplně zpracoval, jiná jen načrtal, hodlaje snad jindy je slohově upraviti. Abeceda jest všelijak přeházena.

Název rukopisu: Sbírka rozličných zákonů církevních i světských i pověstí národních atd. na 562 stranách podlé pořádku abecedního sepsaná od Váceslava Krolmusa, faráře na Zvíkovci nade Mží (Berounkou) r. 1832.

Abecedy: ruská, glagolitická, cyrilská atd. viz Runy.

A dam i té. Pouť V. Krolmusa a Voj. Sedláčka 1817 a 1818. Adamité neb naháči v Čechách se nalézali a posud semo tamo, ale po-tajmo v rozličných krajích se nacházejí, proto že byli od všech sekt křesťanských, nejvíce od Žižky pronásledovaní, ba i později na hranicích upálením trestaní až do panování Slav. paměti Císaře Josefa II. Jsouť to ještě zbytkové indoevrop. staroindického-persko pohanského náboženství v Cechách, kteréž jich otcové sobě z Indie a Persie sebou do Čech od východu na západ, od černého moře přinesli. Nesmějí se lidé křesťanští domnívati: že by se za tou příčinou nazi scházívali, aby nepravosti tropili, — jakož Žižka myslel a jiní více, proto je dal upáliti, o kterých se dozvěděl. — Oni mně a jiným více zbytkové tilo, když jsem na Lise Nové kaplanu, pravili: že se počestně pod šíré nebe dříve na horách, potom když to bylo přísně zakázáno a trestáno, v zahradách neb