po domích pří zavřených scházívali dveřích, aby se Pánu Bohu, Tvůrci svému ukázali nahý, jak je stvořil, na památku jeho a naší, abychom jsme se pamatovali: že nás Bůh nahé na svět poslal a k němu nazi opět odejdeme z toho světa. — Nazi, řkouce, jsme ze země matky naší vyšli a nazi zase do ní vstoupíme a se vrátíme. Dle toho se učíme, jak rovní isme před Pánem Bohem, jak se milovati máme, jak se jeden před druhým v oděvu skvělejším jeden nad druhého vypínati nemáme, takové a tomu podobné naučení máme a se modlíme od 11 hodin v noci až do 1. hod. s půlnoci přede dnem sv. Jana křtitele dne 24. června a o Vánocích přede dnem Narození Páně, když se Pán Ježíš narodil, jak se praví. My ale víme : že se P. Ježíš dne 11. října narodil a lid poučoval, vykoupil a spasil, kteréžto narození se položilo do času vánočního naším praotcům pohanským, aby se vyzejskali pro křesťanství, jenž tuto dobu slavili opět nové narození slunce, nové nabyté sluneční síly v přírodě jeho, které na veškeré stvoření vylévati počalo. O sv. Janu Křtiteli světlosti a síly slunce největší došlo, protož mu svatojanské ohně ku poctě pálíme a od té doby až do Vánoc sluneční světlo a síly jeho ubejvaly, až bychom žádného dne (nýbrž samé noci) ani síly nebyli měli, protož jich tolik lidí nejvíce umíráme a tu zase o Vánocích opět se u převratu slunečném k životu novému budíme a křísíme, právě tu Prabohyně nebeská, královna Boží nové světlo jasné, syna Božího splodila, na svět vyslala do Imy a tmy nemohli více síly a moci světla zahaliti. Tu dobu do chlívu jako sv. Josef s P. Marií neb do skrytého místa teplého se utíkáme a modlíme, také nazi službu svou počestně konáme a za selátka (prasátka) děkujeme a okolo Velkonoc na Zelený čtvrtek opět v noci slavíme nazi veliký svátek jeho (Slunce, Světloboha) po 3 dny a děkujeme jemu za dary nám udělené, zplozené v přírodě, za selátka, nové vejce, holoubátka, hrdličky, ptáky, rozlč. beránky, kůzlátka, telátka a j. v., rozličné zelené byliny jarní, medoviny a j. v. a takto Velebný Pane ! naši staří praotcové slavili, jak to doslejcháme od našich otců a to je celá naše pobožnost. To pravili mně oustně někteří r. 1818 v prázdninách okolo Křinče, Rožďa-lovic, Ronova atd. a též podobně na jaře r 1819 v postě v Lise Nov. někteří z Poděbradská atd. mi vypravovali, když na kázání přicházívali do Lisy. To samé jsem slyšel r. 1832 v Potvorově na Plazském panství od tamního p. faráře Petra Heinze, který mně vypravoval o této seklě adamické čili naháčské, jenž se mu na osadě vyskytla, kteráž schůzky v stodole skryté měla a své služby vykonávala, jen že tuto sektu ze stanoviska hanebného, — jak to od prostých lidí (nepřátel adamitů) s'yšel, — mně několikráte vypravoval, takto že mu tito lidé dobří, Mravní, tiší, vlídní a oučinliví se zdáli, když je před vypuknutím toho shromáždění pozoroval, i při vyšetřování a o poučování jich je dobromyslnými nalezl. Tito Adamité čili naháči (okolo Rychenburku) šlovou na Ghrudimsku, Kralohradecku, Bydžovsku (okolo Dymokur) nejvíce okolo Labe a j. v. na Cechách Čistí Duchové dle výpovědi p. faráře Javor-n|f'kého na Nových Dvořích, na panství p. Cholka, nejvyššího Purkrabího jako otce, tak syna jeho. Jehožto otec zde zámek vystavěl. Týž p. farář